Třída Abukuma
| Třída Abukuma | |
|---|---|
.jpg) Ōyodo (231) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Japonské námořní síly sebeobrany |
| Typ | fregata |
| Lodě | 6 |
| Zahájení stavby | 1988–1991 |
| Spuštění na vodu | 1988–1991 |
| Uvedení do služby | 1989–1993 |
| Osud | aktivní (2025) |
| Předchůdce | třída Júbari |
| Nástupce | třída Mogami |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2000 t (standardní) 2500 t (plný) |
| Délka | 109 m |
| Šířka | 13,4 m |
| Ponor | 3,8 m |
| Pohon | CODOG |
| Rychlost | 27 uzlů |
| Posádka | 120 |
| Výzbroj | 1× 76,2mm kanón OTO Melara 8× RGM-84C Harpoon (4×2) 8× ASROC (1×8) 1× 20mm Phalanx CIWS 6× 324mm torpédomet (2×3) |
Třída Abukuma je třída fregat Japonských námořních sil sebeobrany. Slouží především k protiponorkovému hlídkování a k ničení hladinových lodí ohrožujících japonské pobřeží. Třídu tvoří celkem šest jednotek postavených v letech 1988–1993. Všechny jsou stále v aktivní službě. Jsou to jediné současné japonské válečné lodě řazené do kategorie fregat. Samo Japonsko je ovšem tradičně klasifikuje jako eskortní torpédoborce, čemuž odpovídají trupová čísla s kódem DE – Destroyer Escort.[1]
V roce 2025 se Japonsko připravovalo k vyřazení celé třídy. O jejich získání naopak projevily zájem Filipíny.
Stavba
Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 1989–1993. Stavba dalších pěti byla zrušena.[1]
Jednotky třídy Abukuma:[2]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Abukuma (DE-229) | 17. března 1988 | 31. prosince 1988 | 21. prosince 1989 | aktivní |
| Džincú (DE-230) | 14. dubna 1988 | 31. ledna 1989 | 28. února 1990 | aktivní |
| Ójodo (DE-231) | 8. března 1989 | 19. prosince 1989 | 23. ledna 1991 | aktivní |
| Sendai (DE-232) | 14. dubna 1989 | 26. ledna 1990 | 15. března 1991 | aktivní |
| Čikuma (DE-233) | 14. února 1991 | 22. ledna 1992 | 24. února 1993 | aktivní |
| Tone (DE-234) | 8. února 1991 | 6. prosince 1991 | 8. února 1993 | aktivní |
Konstrukce
_(2).jpg)
_(4).jpg)
Základní hlavňovou výzbroj třídy Abukuma tvoří jeden 76,2mm kanón OTO Melara, umístěný v příďové dělové věži. K ničení ponorek slouží osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC, umístěné mezi komíny, které v boji na kratší vzdálenost doplňují dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Protilodní výzbroj představuje až osm protilodních střel RGM-84C Harpoon. Účinnou protiletadlovou výzbroj fregaty postrádají. Blízkou obranu proti letadlům a protilodním střelám zajišťuje jeden systém Phalanx CIWS. Fregaty nemohou nést vrtulník, jsou ale schopny mu v letu doplnit palivo.[1]
Pohonný systém je koncepce CODOG. Pro plavbu ekonomickou rychlostí slouží dva diesely Mitsubishi S12U MTK, přičemž v bojové situaci se připojí dvě plynové turbíny Kawasaki-Rolls-Royce Spey SM-1A. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost dosahuje 27 uzlů.[1]
Export
V červnu 2025 se Japonsko a Filipíny dohodly na převedení šestice fregat filipínskému námořnictvu. Japonsko se připravuje k vyřazení této třídy a jejich dodávka Filipínám by byla významným projevem spolupráce obou zemí.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Class Abukuma Frigate [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-21. (anglicky)
- ↑ Breaking News: Japan transfers six Abukuma-class destroyers to boost Philippine Navy against China [online]. Armyrecognition.com, rev. 2025-07-07 [cit. 2025-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Abukuma na Wikimedia Commons