Tenkozobec hnědohlavý
 Tenkozobec hnědohlavý | |
|---|---|
 Tenkozobec hnědohlavý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Čeleď | tenkozobcovití (Recurvirostridae) |
| Rod | tenkozobec (Recurvirostra) |
| Binomické jméno | |
| Recurvirostra novaehollandiae Vieillot, 1816 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tenkozobec hnědohlavý (Recurvirostra novaehollandiae) je druh tenkozobcovitého ptáka, který se endemicky vyskytuje v Austrálii.
Systematika
Druh formálně popsal francouzský ornitolog Louis Pierre Vieillot v roce 1816 jako Recurvirostra leucocephala.[2] Vieillot druh zařadil k tenkozobcům do rodu Recurvirostra,[2] kam ho řadí i moderní taxonomie.[3] Druhové jméno novaehollandiae znamená novoholandský a odkazuje k Austrálii, která byla v minulosti známá jako Nové Holandsko.[4]
Popis
Jedná se o velkého, elegantně působícího dlouhokřídlého ptáka s nápadně zbarveným tělem pestrých tvarů. Tělo dosahuje délky 40–48 cm. Hlava a většina krku jsou sytě kaštanové, což nápadně kontrastuje s bílou hrudí a spodinou. Kaštanová barva v přední části krku zasahuje poměrně nízko, čímž utváří písmeno V. Kolem očí se nachází bílý oční kroužek, a bílá tenká okružní linka obepíná i kořen zobáku. Vnitřní část ramenních perutí je černá, což vytváří na hřbetě dva černé pruhy. Ramenní letky a horní krovky jsou černé, zbytek křídel je bílý. Černý zobák je tenký a dlouhý, na konci nápadně zahnutý nahoru. Duhovky jsou červenohnědé, nohy světle šedomodré. Nedospělý jedinec je podobný dospělci, avšak jeho hlava je méně kaštanová a tmavé opeření na křídlech je spíše tmavě hnědé než černé jako u dospělců.[5]
Výskyt
.jpg)
Výskyt druhu je koncentrován na brakických a slaných vodách střední a jižní Austrálie na západ od Velkého předělového pohoří. Vzácněji se vyskytuje i na východním nebo severním pobřeží. Zbloudilí jedinci byli zaznamenáni v Tasmánii a na Novém Zélandu.[6] Jedná se o málo dotčený druh s celkovou velikostí populace kolem 107 000 jedinců.[7]
Biologie a chování
Podobně jako někteří jiní tenkozobcovití, i tenkozobec hnědohlavý má vyvinuté blány zasahující až za polovinu délky prstů, což mu umožňuje efektivní plavání. Krmí se na vodních bezobratlých včetně korýšů, vodního hmyzu, červů a měkkýšů. Potravu si občas zpestří o semena.[6]
Zahnízdění předchází poměrně nápadné námluvy, během kterých si tenkozobci čistí peří, uklání se, ponořují zobák do vody apod.[6] Hnízdí samostatně nebo ve volně uspořádaných koloniích do velikosti přibližně 150 párů.[8] Hnízdí většinou od srpna do prosince. Hnízdo představuje pouze jednoduchý důlek v zemi vystlaný vodní vegetací. Hnízdo bývá umístěno v těsné blízkosti vodní plochy. Samice klade kolem 4 olivově až bledě hnědě zbarvených vajec s hustými tmavě hnědými a šedými skvrnami. Rozměr vejce bývá kolem 48×33 mm. Inkubaci dlouhou 3–4 týdny zajišťují oba partneři.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b VIEILLOT, Louis Pierre. Nouveau Dictionnaire d'Histoire Naturelle, appliquée aux arts, à l'Agriculture, à l'Écomomie rurale et domestique, à la Médecine, etc. Par une société de naturalistes et d'agriculteurs. Paris, France: Chez Deterville, 1816. Dostupné online. S. 103. (francouzsky)
- ↑ Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1 [cit. 2024-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 275.
- ↑ GEERING, Andrew; AGNEW, Lindsay; HARDING, Sandra. Shorebirds of Australia. Collingwood, Vic: CSIRO, 2007. ISBN 978-0-643-09226-6. S. 182–183. (anglicky)
- ↑ a b c d Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 193. (anglicky)
- ↑ Recurvirostra novaehollandiae [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2024. Dostupné online. doi:10.2305/IUCN.UK.2024-2.RLTS.T22693720A253973476.en. (anglicky)
- ↑ GRIFFIN, P. Red-necked avocet | Piwari. www.nzbirdsonline.org.nz [online]. New Zealand Birds Online [cit. 2025-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-04-01. (anglicky)
Literatura
- Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. (anglicky)
- SIMPSON, Ken. Field guide to the birds of Australia: the most complete one-volume book of identification. 6. vyd. Australia: Penguin, 1999. Dostupné online. ISBN 0-670-87918-5.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu tenkozobec hnědohlavý na Wikimedia Commons 
Taxon Recurvirostra novaehollandiae ve Wikidruzích