Thanatosdrakon

Jak číst taxoboxThanatosdrakon
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 90 až 86 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Rekonstrukce přibližného vzezření druhu Thanatosdrakon amaru.
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Reptilia)
Nadřádarchosauři (Archosauria)
Řádptakoještěři (Pterosauria)
PodřádPterodactyloidea
NadčeleďAzhdarchoidea
ČeleďAzhdarchidae
PodčeleďQuetzalcoatlinae
RodThanatosdrakon
Binomické jméno
Thanatosdrakon amaru
Ortiz David et al., 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thanatosdrakon („drak smrti“) byl rod velkého pterosaura (ptakoještěra) z čeledi Azhdarchidae, který žil v období pozdní křídy (geologické věky coniak až santon) na území dnešní provincie Mendoza v Argentině. S předpokládaným rozpětím křídel až 9 metrů šlo o jednoho z největších známých pterosaurů a zároveň o největšího známého ptakoještěra z celé Jižní Ameriky (jen o trochu menšího, než jeho blízký příbuzný rodu Quetzalcoatlus).[1][2]

Historie

Fosilie dvou exemplářů tohoto pterosaura byly objeveny před rokem 2018 v sedimentech geologického souvrství Plottier na území geologické pánve Neuquén.[3] Jedná se o dva kosterní exempláře v různém stupni dochování, fosilie jsou přitom dochovány trojrozměrně. Jedna dochovaná kost pažní je dlouhá 45 cm.[4] Nový druh Thanatosdrakon amaru byl formálně popsán v roce 2022. Rodové jméno se dá přeložit z řečtiny jako "drak smrti", druhové amaru odkazuje ke stejnojmennému božstvu Inků, majícímu podobu hada nebo draka.[5]

Zařazení

Thanatosdrakon byl zástupcem čeledi Azhdarchidae a podčeledi Quetzalcoatlinae. Mezi jeho nejbližší vývojové příbuzné patřily rody Quetzalcoatlus, Cryodrakon a Infernodrakon.[6]

Mezi vzdálenější příbuzné pak spadají taxony Mistralazhdarcho, Aerotitan, Hatzegopteryx, Albadraco a Arambourgiania, kosmopolitní rod známý z objevů fosilií na území Jordánska a státu Tennessee v USA.[7][8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SOCHA, Vladimír. Představuje se Pekelný drak. OSEL.cz [online]. 5. března 2025. Dostupné online.  (česky)
  2. ↑ https://novataxa.blogspot.com/2022/05/thanatosdrakon.html
  3. ↑ Ortiz David, Leonardo D.; González Riga, Bernardo J.; Kellner, Alexander W. A. (2018). Discovery of the largest pterosaur from South America. Cretaceous Research. 83: 40–46.
  4. ↑ https://www.smithsonianmag.com/smart-news/paleontologists-excavate-most-colossal-pterosaur-species-ever-unearthed-in-south-america-180980145/
  5. ↑ Ortiz David, Leonardo D.; González Riga, Bernardo J.; Kellner, Alexander W. A. (2022). Thanatosdrakon amaru, gen. et sp. nov., a giant azhdarchid pterosaur from the upper Cretaceous of Argentina. Cretaceous Research. 135: 105228.
  6. ↑ Thomas, Henry N.; Hone, David W. E.; Gomes, Timothy; Peterson, Joseph E. (2025). Infernodrakon hastacollis gen. et sp. nov., a new azhdarchid pterosaur from the Hell Creek Formation of Montana, and the pterosaur diversity of Maastrichtian North America. Journal of Vertebrate Paleontology: e2442476.
  7. ↑ Andres, B.; Langston, W. Jr. (2021). [and taxonomy of Quetzalcoatlus Lawson 1975 (Pterodactyloidea: Azhdarchoidea)]. Journal of Vertebrate Paleontology. 41 (sup1): 46–202.
  8. ↑ Harrell, T. Lynn Jr.; Gibson, Michael A.; Langston, Wann Jr. (2016). A cervical vertebra of Arambourgiania philadelphiae (Pterosauria, Azhdarchidae) from the Late Campanian micaceous facies of the Coon Creek Formation in McNairy County, Tennessee, USA. Bull. Alabama Mus. Nat. Hist.. 33: 94–103.

Literatura

  • Henderson, M. D.; Peterson, J. E. (2006). An azhdarchid pterosaur cervical vertebra from the Hell Creek Formation (Maastrichtian) of southeastern Montana. Journal of Vertebrate Paleontology. 26 (1): 192–195.
  • Frey, E. & Martill, D. M. (1996). A reappraisal of Arambourgiania (Pterosauria, Pterodactyloidea): One of the world's largest flying animals. N.Jb.Geol.Paläont.Abh.. 199(2): 221-247.
  • Martill, D. M., E. Frey, R. M. Sadaqah & H. N. Khoury (1998). Discovery of the holotype of the giant pterosaur Titanopteryx philadelphiae Arambourg 1959, and the status of Arambourgiania and Quetzalcoatlus. Neues Jarhbuch fur Geologie und Palaontologie. Abh. 207 (1): 57-76.
  • Steel, L., D. M. Martill., J. Kirk, A. Anders, R. F. Loveridge, E. Frey, and J. G. Martin (1997). Arambourgiania philadelphiae: giant wings in small halls. The Geological Curator. 6 (8): 305-313.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.