Václav Vít
| Václav Vít | |
|---|---|
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | královéhradecká |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 29. června 1946, Hradec Králové |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 8. prosince 1921 |
| Místo narození | Krčín |
| Datum úmrtí | 5. srpna 1996 (ve věku 74 let) |
| Místo úmrtí | Havlíčkův Brod |
| Místo pohřbení | Hřbitov v Krčíně u Nového Města nad Metují |
| Příbuzní | Jan Vít |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
P. Václav Vít (8. prosince 1921 Krčín u Nového Města nad Metují – 5. srpna 1996 Havlíčkův Brod) byl český katolický kněz a politický vězeň komunistického režimu.
Dětství, mládí a kněžské působení do zatčení
Narodil se v Krčíně u Nového Města nad Metují jako syn štábního kapitána Václava Víta a Anny, roz. Radové. Po maturitě na náchodském gymnáziu v roce 1941 vstoupil do kněžského semináře v Hradci Králové. Na kněze byl vysvěcen 29. června 1946 v Hradci Králové. Od 1. srpna 1946 do 31. července 1948 působil jako kaplan v Žamberku, od 1. srpna 1948 do 31. července 1950 jako kaplan v Černilově a od 1. srpna 1950 do roku 1953 v Miletíně jako kaplan a administrátor v Sobčicích a Chomuticích (okr. Hořice v Podkrkonoší).[1]
Do roku 1948 byl členem Československé strany lidové. Od podzimu 1952 se zapojil do činnosti ilegální skupiny Křesťansko-demokratické strany na Hořicku. Cílem této skupiny bylo organizování odporu proti komunistickému režimu a příprava na svobodné volby pod dohledem OSN. Činnost skupiny spočívala převážně v šíření křesťansko-demokratických myšlenek a protikomunistických tiskovin v jejím okolí a v získávání nových členů. Ke konci roku 1953 byla skupina prozrazena a následně proti ní tvrdě zasáhla StB.[2]
Politický monstrproces se skupinou Kavan František a spol.
P. Václav Vít byl zatčen 4. prosince 1953 na faře v Chomuticích na základě vykonstruovaného obvinění z protistátní činnosti. Nejprve byl převezen do Hradce Králové, kde byl držen ve vazbě a vyšetřován. Asi za dva týdny byl převezen do vazební věznice v Praze Ruzyni. 14. – 15. června 1954 byl spolu s devíti dalšími souzen v Hradci Králové v politickém procesu se skupinou Kavan František a spol. Jednalo se o následný politický proces, který měl ukázat rozvětvenost a nebezpečnost celostátní organizace Legie svobody – DAAK, jejíž vedení si již odpykávalo dlouholeté tresty.[2] Obžalovaní byli obviněni z toho, že v Hořicích a jinde prováděli protistátní činnost namířenou k odstranění lidově demokratického zřízení. V tomto vykonstruovaném politickém procesu byl P. Václav Vít 15. června 1954 odsouzen pro trestný čin velezrady k jedenácti a půl letům odnětí svobody. Jednalo se o jeden z nejvyšších trestů z celé skupiny, který byl zcela nepřiměřený jeho činnosti.[2]
Věznění
V komunistických žalářích byl následně vězněn šest let: od června 1954 do podzimu 1957 byl vězněn v Leopoldově na jižním Slovensku, od listopadu 1957 ve Valdicích (v bývalé kartouze) u Jičína. Jeho spoluvězni byli mimo jiné želivský opat Bohumil Vít Tajovský nebo královéhradecký biskup Karel Otčenášek.[3] Podle vzpomínky jeho spoluvězně historika Václava Vaško musel ve vězení drát peří.[4] Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové mu byl 19. července 1955 původní trest zkrácen o jeden rok. 27. února 1957 podala jeho matka Anna Vítová žádost o přezkoumání případu svého syna, která však byla odložena jako neodůvodněná. Dne 20. června 1960 byl z vězení propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky pod podmínkou, že se během následujících deseti let nedopustí žádného trestného činu. Tato podmínka byla zrušena po amnestii z roku 1965.[2]
Nádenické práce po propuštění z vězení
Po propuštění z vězení si musel odbýt povinnou základní (náhradní) vojenskou službu v Havlíčkově Brodě, kde od 3. ledna 1961 do 3. června 1961 spolu s dalšími propuštěnými šest měsíců škrabal cihly a prováděl demoliční práce. Ani poté se nesměl vrátit do duchovní správy, nýbrž v letech 1961–1966 mu bylo nařízeno pracovat v cihelnách v Krčíně a v Křovicích.[3]
Kněžské působení v Chřenovicích a okolí
Teprve v roce 1966 mu byl udělen státní souhlas k výkonu duchovní služby.[1] 15. prosince 1966 nastoupil do duchovní správy jako administrátor ve vzdálených a málo známých Chřenovicích u Ledče nad Sázavou, kde měl na starosti několik vesnic (Chřenovice, Pertoltice, Habrek, Jedlová, Dobrá Voda a další). Zde působil až do své smrti. Byl velmi mírné a laskavé povahy. Jako kněz byl velmi oblíbený a byl vyhledávaný i jako zpovědník.[3]
Zemřel 5. srpna 1996 v nemocnici v Havlíčkově Brodě na ischemickou chorobu srdeční. Pohřben byl do rodinného hrobu v Krčíně u Nového Města nad Metují.[1]
Rehabilitace a posmrtné ocenění
19. října 1990 byl rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové rehabilitován. Při příležitosti prvního výročí jeho smrti mu byla odhalena pamětní deska v kostele v Chřenovicích.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c DVOŘÁČEK, Bohumil. Z galerie osobností Nového Města nad Metují. Nové Město nad Metují: Tiskárna Losenický, 2008. ISBN 978-80-254-1805-5. S. 298.
- ↑ a b c d HRUŠKA, Zdeněk. Proces se skupinou Kavan František a spol. Odnož organizace DAAK na Hořicku (bakalářská diplomová práce). [s.l.]: Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Historický ústav, 2009. Dostupné online.
- ↑ a b c AUTOR NEUVEDEN. Odešel dobrý pastýř.... Ledečské noviny. Městský měsíčník. 1996-09, roč. V, čís. 9, s. 4. Dostupné online.
- ↑ VAŠKO, Václav. Kamínky. Drobná svědectví o pronásledování křesťanů v době komunistické totality i o jejich snahách o svobodu a blaho vlasti. Hradec Králové: Biskupství královéhradecké, 2000. ISBN 80-238-5341-4. S. 22.
- ↑ Chřenovický kostel : Chřenovice. chrenovice.webnode.cz [online]. [cit. 2025-07-05]. Dostupné online.
Literatura
- HRUŠKA, Zdeněk. Proces se skupinou Kavan František a spol. Odnož organizace DAAK na Hořicku (bakalářská diplomová práce). Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Historický ústav, 2009. Dostupné online.
- VAŠKO, Václav. Kamínky. Drobná svědectví o pronásledování křesťanů v době komunistické totality i o jejich snahách o svobodu a blaho vlasti, I. Hradec Králové: Biskupství královéhradecké, 2000, s. 22.
- DVOŘÁČEK, Bohumil. Z galerie osobností Nového Města nad Metují. Nové Město nad Metují: Tiskárna Losenický, 2008, s. 298. ISBN 978-80-254-1805-5.
- CUHRA, Jaroslav. Politické procesy s věřícími začátkem šedesátých let a případ „ilegální křesťanskodemokratické strany“. In: Stříbrný Jan a kol. Církevní procesy padesátých let. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 243–259. ISBN 80-7192-797-X.