Václav Vančura
| Václav Vančura | |
|---|---|
| 241. biskup Jednoty bratrské | |
 | |
| Církev | Jednota bratrská |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 6. ledna 1857 |
| Místo narození | Čáslav  Rakouské císařství |
| Datum úmrtí | 26. května 1952 (ve věku 95 let) |
| Místo úmrtí | Poděbrady  Československo |
| Národnost | česká |
| Choť | Anna |
| Potomci | Václav Vančura Bohumil Vančura |
| Povolání | učitel a pastor |
| Alma mater | Učitelský ústav v Čáslavi |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Václav Vančura (6. ledna 1857, Čáslav[1] – 26. května 1952, Poděbrady) byl český pedagog a duchovní Jednoty bratrské.
Narodil se v Čáslavi v evangelické rodině. V Čáslavi též vystudoval evangelický učitelský ústav. Během této doby jej výrazně ovlivnil pedagog a pozdější kazatel a spisovatel Jan Karafiát. Václav Vančura poté působil jako učitel v Horní Čermné, kde blíže poznal Jednotu bratrskou skrze přátelství s Vilémem Hartwigem, který tam měl v té době na starost jeden z bratrských sirotčinců. Oženil se s Annou Markovou, která měla k Jednotě bratrské také blízko – dostalo se jí výchovy v bratrských ústavech v Německu.[2]
Od roku 1885 působil jako pomocný kazatel bratrského sboru v Dubé u České Lípy, v roce 1893 se stal členem Jednoty bratrské. O dva roky později přijal povolání založit sbor Jednoty bratrské v Mladé Boleslavi, poté pomáhal při zakládání dalších bratrských sborů v Nové Pace, Turnově, Železném Brodě a jinde. Působil jako redaktor Bratrských listů, napsal knihu o dějinách obnovené Jednoty bratrské, podílel se na vydání bratrského zpěvníku a v Mladé Boleslavi založil tamní diakonii. Byl otcem početné rodiny, přičemž dva jeho synové ho následovali v duchovní službě.
V letech 1909–1926 byl členem Úzké rady Jednoty bratrské. V roce 1946 byl zvolen prvním biskupem Jednoty bratrské v českých zemích od jejího návratu do „země otců“ v 19. století. Konsekrován byl 20. 7. 1946 v Mladé Boleslavi, biskupské konsekrace se ujali bratrští biskupové Clarence Harvey Shawe a George William MacLeavy z Velké Británie a Samuel Henry Gapp z USA. V pastýřské službě biskupa působil Václav Vančura až do konce svého života.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Evangelická církev Čáslav
- ↑ BROŽOVÁ, Ester. Václav Vančura, první biskup po Janu Amosovi. Křesťan Dnes [online]. [cit. 2025-07-21]. Dostupné online.
- ↑ |Vančura Václav starší Poděbradské osudy
Literatura
- RUCKÝ, Evald. 555 let Jednoty bratrské v datech. 1. vyd. Liberec: Jednota bratrská, 2015. 240 s. ISBN 978-80-905380-6-1.
- SEKANINA, František. Album representantů všech oborů veřejného života československého. Praha: Umělecké nakl. Josef Zeibrdlich, 1927, s. 1169. Dostupné online
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Vančura
- Seznam prací o Václavu Vančurovi v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Biogram na webu Poděbradské osudy
