Vergílio Ferreira
| Vergílio Ferreira | |
|---|---|
 Vergílio Ferreira (20. února 2007) | |
| Narození | 28. ledna 1916 Melo |
| Úmrtí | 1. března 1996 (ve věku 80 let) Lisabon |
| Povolání | spisovatel a básník |
| Alma mater | Univerzita Coimbra |
| Ocenění | Prix Femina étranger (1954) Camõesova cena (1992) Čestný doktorát na univerzitě v Coimbře velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vergílio António Ferreira (28. ledna 1916 Melo – 1. března 1996 Lisabon) byl portugalský spisovatel.
Život
Dětství prožil u tety v Serra da Estrela, protože jeho rodiče odešli za prací do Ameriky. Šest let strávil v kněžském semináři ve Fundão, pak vystudoval filologii na Univerzitě v Coimbře.[1] V roce 1943 vydal svůj první román O Caminho Fica Longe. Většinu života pracoval v Lisabonu jako středoškolský učitel. Jeho manželkou byla polská exulantka Regina Kasprzykowská. Na sklonku života Vergílio Ferreira účinkoval ve filmu německého režiséra Wolfa Gaudlitze Táxi Lisboa.
Dílo
Počátky Ferreirovy literární tvorby jsou spojeny s neorealismem, počínaje knihou Mudança z roku 1949 se u něj projevují vlivy existencialismu.[2] Jeho vrcholným dílem je Manhã Submersa (Potopené ráno), příběh studenta církevní školy obsahující četné autobiografické prvky. Kniha získala Prix Femina pro překladovou literaturu a v roce 1980 ji zfilmoval Lauro António. Vedle beletrie se Ferreira věnoval také esejistice, analyzoval díla Eça de Queiróse, Sartra a Malrauxe. Pod vlivem negativní zkušenosti s církví se přiklonil k agnosticismu. Literární senzaci vzbudilo v Portugalsku vydání devíti svazků jeho deníků nazvaných Conta-Corrente, v nichž reflektuje domácí i světové dění šedesátých až devadesátých let.[3] Z jeho díla vyšel česky psychologický román Para Sempre pod názvem Navždycky (Mladá fronta 2000, překlad Šárka Grauová).
Ocenění
V roce 1992 byla Vergíliu Ferreirovi udělena Camõesova cena.[4] Byl přijat do Lisabonské akademie věd a získal Řád svatého Jakuba od meče. Univerzita v Évoře začala po jeho smrti udělovat Literární cenu Vergília Ferreiry.
Bibliografie
- 1943 O Caminho Fica Longe
- 1944 Onde Tudo Foi Morrendo
- 1946 Vagão J
- 1949 Mudança
- 1953 A Face Sangrenta
- 1954 Manhã Submersa
- 1959 Aparição
- 1960 Cântico Final
- 1962 Estrela Polar
- 1963 Apelo da Noite
- 1965 Alegria Breve
- 1971 Nítido Nulo
- 1972 Apenas Homens
- 1974 Rápida, a Sombra
- 1976 Contos
- 1979 Signo Sinal
- 1983 Para Sempre
- 1986 Uma Esplanada Sobre o Mar
- 1987 Até ao Fim
- 1990 Em Nome da Terra
- 1993 Na Tua Face
- 1995 Do Impossível Repouso
Odkazy
Reference
- ↑ Obituary: Vergilio Ferreira. Independent [online]. 1996-03-04 [cit. 2025-07-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vergílio Ferreira [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2025-07-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VERGÍLIO FERREIRA [online]. Europe Facing Europe [cit. 2025-07-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Camões Prize for Literature [online]. Biblioteca Nacional [cit. 2025-07-11]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vergílio Ferreira na Wikimedia Commons
- Centenário Vergílio Ferreira (pt)
- Museu do neorealismo (pt)
