Veselin Đuranović

Veselin Đuranović
Narození	17. května 1925 Danilovgrad
Úmrtí	30. srpna 1997 (ve věku 72 let) Danilovgrad
Povolání	politický komisař a politik
Ocenění	Řád hrdiny socialistické práce Řád za statečnost Řád bratrství a jednoty Order "For Merit to the People" with silver star Partyzánská pamětní medaile 1941
Politická strana	Svaz komunistů Jugoslávie
Funkce	předseda vlády Černé Hory (1963–1966) President of the Presidency of Yugoslavia (1984–1985) prezident Černé Hory Prime Minister of Yugoslavia
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veselin Đuranović (7. května 1925 Donji Martinići – 30. srpna 1997 Podgorica) byl jugoslávský komunistický politik černohorské národnosti. V letech 1963–1966 předseda vlády Socialistické republiky Černá Hora, v letech 1977–1982 premiér Jugoslávie (předseda Svazové výkonné rady), v letech 1982–1983 prezident (předseda předsednictva) Černé Hory, v letech 1984–1985 prezident Jugoslávie (předseda předsednictva). V letech 1968–1977 vedl Svaz komunistů Černé Hory (předseda ústředního výboru).

Studoval učitelskou školu v Cetinje, ale za svou politickou činnost byl ze školy vyloučen.^[1] V roce 1941 se stal členem Svazu komunistické mládeže Jugoslávie (SKOJ) a aktivně se účastnil příprav na povstání během druhé světové války. Po povstání v Černé Hoře, až do stažení partyzánských jednotek do Bosny v květnu 1942, aktivně pracoval na osvobozeném území, byť na konci 80. let se objevily určité pochyby o významu jeho odbojové činnosti, na něž s hořkostí reagoval.^[2]

Po okupaci byl násilně mobilizován do četnického oddílu Bjelopavlići, který byl pod velením plukovníka Baje Stanišiće. Když se pokoušel sabotovat jeho práci, byl začátkem května 1943 zatčen a internován v táboře Zabjelo u Podgorice. Propuštěn byl v září 1943 po kapitulaci Itálie. Znovu se spojil se stranickou organizací a stal se tajemníkem organizace SKOJ v Donji Martinići. Dne 4. ledna 1944 byl přijat do Svazu komunistů Jugoslávie (SKJ). Đuranovićův bratr Vladan (Vlajko) byl zabit při odbojové činnosti v roce 1944 a později byl prohlášen národním hrdinou Jugoslávie. Jeho matka byla za války vězněna v četnické věznici v Kosovom Lugu.

Po válce absolvoval právnickou fakultu v Mostaru.^[3] Souběžně zahájil úspěšnou politickou kariéru v novém komunistickém režimu. Začal ji jako předseda Ústředního výboru lidové mládeže Černé Hory. V letech 1953 až 1958 byl ředitelem Radia Titograd a v letech 1954 až 1958 šéfredaktorem stranických novin Pobjeda. Pracoval též v kontrarozvědce Ozna. Nakonec dosáhl všech myslitelných met tehdejší černohorské politiky: vedl komunistickou stranu i vládu a stal se prezidentem Černé Hory. Nakonec získal post premiéra a prezidenta i na federální úrovni. Ve Svazu komunistů Jugoslávie dosáhl na pozici člena ústředního výboru (zvolen na osmém, desátém a jedenáctém kongresu SKJ).

Svou politickou kariéru ukončil během protibyrokratické revoluce v letech 1988-1989, kdy rezignoval na všechny politické funkce.