Vikentij Vikenťjevič Veresajev

Vikentij Vikenťjevič Veresajev
Rodné jménoВикентий Викентьевич Смидович
Narození4.jul. / 16. ledna 1867greg.
Tula
Úmrtí3. června 1945 (ve věku 78 let)
Moskva
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
PseudonymВересаев
Povoláníjazykovědec, spisovatel, životopisec, překladatel, lékař-spisovatel, básník, voják, literární kritik, prozaik a literát
Alma materTartuská univerzita
Petrohradská státní univerzita
Žánrpróza, povídka a novela
Témataliterární činnost a literární kritika
Významná dílaObčanská válka
OceněníStalinova cena (1945)
Řád rudého praporu práce
RodičeVikentij Ignaťjevič Smidovič
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vikentij Vikenťjevič Veresajev (rusky Викентий Викентьевич Вересаев[1] vlastním jménem Vikentij Vikenťjevič Smidovič; 16. ledna 1867, Tula3. června 1945, Moskva) byl ruský lékař a spisovatel.[2][3]

Život a dílo

Narodil se v rodině polského lékaře. Absolvoval historicko-filologickou fakultu petrohradské univerzity. Dočasně byl ovlivněn ideologií narodnictví. Po prvních básnických pokusech přechází k próze. Po dokončení studia historických věd pokračuje na lékařské fakultě v estonském Tartu (dříve Dorpat) a stává se praktickým lékařem v Tule. Později žije v Petrohradě. Začíná uveřejňovat první povídky. V nich často kritizuje z pozice lékaře celý ruský zdravotnický systém a zabývá se také postavením ženy ve společnosti, láskou mezi mužem a ženou a vztahy v manželství. Jeho prózy z 90. let vycházejí v marxistických časopisech. Za rusko-japonské války (1904-1905) pracuje jako vojenský lékař. V letech 1917 a 1918 se dává do služeb sovětského státu. Pracuje v osvětové komisi a ve Státním nakladatelství. Kromě povídek, novel a románů píše literárně historické práce o Puškinovi a Gogolovi a překládá antickou poezii (Homérovu Iliadu a Odysseu). V pozdějších dílech se objevuje kritický tón. V románu V tupike z roku 1922 (česky Na slepé koleji, 1928) píše o nesnadném postavení inteligence, která odmítá rudý teror a násilí. V románu Sëstry (z roku 1933) kritizuje násilnou kolektivizaci. Zemřel 3.6.1945 v Moskvě.[4][5][6]

České překlady z ruštiny

  • Pavučina (orig. 'Sočiněnija'). 1. vyd. Brno: Host, 2005. 152 S. Překlad: Alena Morávková
  • Dva konce (orig. 'Dva konca'). 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1960. 157 S. Překlad: Ervína Moisejenková
  • Bez cesty (orig. 'Izbranoje a Rasskazy'). 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1957. 350 S. Překlad: Vladimír Pravda
  • Na slepé koleji. Družstevní práce, 1928. 245 S. Překlad: Antonín Poláček
  • K životu: román. Královské Vinohrady: Fr. Jiroušek, 1918. 158 S. Překlad: Stanislav Minařík
  • Zápisky z rusko-japonské války. Praha: Ant. Svěcený, 1915. 150 S. Překlad: Fr. Brůžek
  • Na vojně : Zápisky z rusko-japon. války. 1. vyd. Brno: Den, 1908. 428 S. Překlad: Stanislav Minařík
  • Zápisky z rusko-japonské války. 2. vyd. Praha: S. Minařík, 1911. 449 S.

Medicína

  • Zápisky praktického lékaře. V Praze: E. Beaufort, 1902. 288 S. Překlad: Václav Kudrna

Výbor povídek ruských autorů

  • Příběhy mladých lékařů. 1977. 308 S. (výbor povídek vybraných ruských autorů)
  • Falešný kupón. Svoboda, 1969. 254 S. (výbor povídek vybraných ruských autorů, vybral Jan Zábrana)

Odkazy

Reference

  1. Вересаев Викентий Викентьевич. hrono.ru [online]. [cit. 2016-09-28]. Dostupné online. 
  2. Lib.ru/Классика. Вересаев Викентий Викентьевич. Собрание сочинений. az.lib.ru [online]. [cit. 2016-09-28]. Dostupné online. 
  3. Биография Вересаева В.В. :: Litra.RU :: Лучшие биографии. www.litra.ru [online]. [cit. 2016-09-28]. Dostupné online. 
  4. KOL. AUTORŮ. Slovník ruských spisovatelů. 2. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1977. S. 288–289. 
  5. KASACK, Wolfgang. Slovník ruské literatury 20. století. 1. vyd. Praha: Votobia, 2000. ISBN 80-7220-084-4. 
  6. PAROLEK, Radegast; HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura (1789 - 1917). 1. vyd. Praha: Svoboda, 1977. 

Související články

Externí odkazy