Vikev panonská

Vikev panonská
Vikev panonská červená (Vicia pannonica striata)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	bobotvaré (Fabales)
Čeleď	bobovité (Fabaceae)
Podčeleď	Faboideae
Rod	vikev (Vicia)
Binomické jméno
Vicia pannonica Crantz, 1769
Poddruhy rostoucí v ČR
vikev panonská pravá (Vicia pannonica pannonica) vikev panonská červená (Vicia pannonica striata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vikev panonská (Vicia pannonica) je poléhavá bylina s lodyhami až přes 1 m dlouhými, jež jsou porostlé sudozpeřenými listy. Kvete až 2 cm dlouhými květy bílé či nafialovělé barvy, seskupenými do krátkých květenství hroznů. V Česku je tento archeofyt někdy pokládán za plevelnou rostlinu, občas se však pěstuje s obilovinami v krmných směskách. Z volné přírody se tato rostlina pomalu vytrácí a stává se v české krajině vzácným druhem.^[2][3]

Bylina pochází ze Středomoří a blízkých zemí Orientu. Stanovení hranic původního areálu je velice obtížné, protože se v minulosti jednak šířila spontánně a dále byla lidmi roznášena do nových oblastí. V teplejších a sušších končinách bývá dosud pěstována společně s nenáročnými obilninami jako krmivo pro dobytek, lidským přičiněním se takto dostala jako nepůvodní druh do Číny i Severní Ameriky.

V České republice se tento archeofyt vyskytuje již od starověku, roste roztroušeně v termofytiku a jen vzácně v mezofytiku. Její lokality na jižní Moravě souvisejí s původním rozšířením v Panonské pánvi (v Panonii), kde druh dosahuje svých severních hranic původního areálu. Rozšíření do teplých oblastí Čech bylo pravděpodobně až druhotné.^[2][3][4]

Planě roste ve stepích, na úhorech, pastvinách i mezích, stejně jako někdy je součástí řídkých křovin. Namnoze se vyskytuje na hlinitých, písčitých i řídce kamenitých půdách, na suchých, slunných a teplých stanovištích. Tato bylina je terofyt, který zhusta porůstá písčité okraje silničních a železničních náspů i mnohé starší skládky a rumiště. Dává přednost spíše půdám na slunných a sušších místech, do kterých zapouští své dlouhé tenké kořeny, na množství obsažených živin a vláhy není rostlina náročná.

Vikev panonská je ozimou nebo jednoletou rostlinou rozmnožující se výhradně pohlavně. Její semena klíčí již buď na podzim a pak kvete časně z jara, nebo některé vyklíčí až na jaře a ty pak kvetou až pozdě v létě. Rostlina má počet chromozomů 2n = 12.^{[2][3][5][6][7]}

Rostlina má obvykle větvenou lodyhou dlouhou až 60 cm, která bývá polehává, vystoupavá nebo popínavá a celá je krátce měkce chlupatá; vyrůstá z dlouhých a rozvětvených tenkých kořenů. Listy na lodyze rostou střídavé, jsou sudozpeřené, mívají čtyři až sedm párů podlouhlých či eliptických lístků. Tyto bývají dlouhé 10 až 20 mm a široké od 3 po 8 mm, u báze jsou pozvolna zúžené, na vrcholu tupé či zaokrouhlené, mají nasazenou špičku a jsou přitisklé chlupaté. List má chlupaté zelené palisty a vřeteno listů je zakončeno jednoduchým nebo větveným úponkem.

Květy vyrůstají jednotlivě nebo v počtu nejvýše čtyř a vytvářejí hroznovitá květenství v úžlabí listů, stopky květenství i nicích květů jsou dlouhé okolo 5 mm. Kalich je asi 10 mm dlouhý, srostlolupenný, zvonkovitý, dlouze chlupatý, světlezelený a je ukončen pěti zuby, které nebývají stejně dlouhé. Koruna dlouhá 17 až 22 mm je smetanově bílá s okrovými čárkami. V květu je deset dvoubratrých tyčinek (9+1). Semeník mívá krátkou stopku nebo je téměř přisedlý, obsahuje dvě až osm vajíček a je vybaven chlupatou čnělkou s drobnou bliznou opylovánou hmyzem přinášejícím pyl. Květy mají pro opylovače dostatek nektaru, při nedostatku hmyzu je možná i případná samosprašnost květů.

Plod je podlouhlý zploštělý neopadavý lusk velký 25 až 30 mm, jenž bývá zbarvený šedě až hnědě, je svěšený, chlupatý a ve zralostí se otvírá dvěma chlopněmi. Lusk je bez vnitřních přihrádek a obsahuje nejčastěji dvě až osm semen. Ta bývají hladká, kulovitá nebo podlouhlá, velká od 2,5 do 5 mm, jsou světle hnědá či olivově zelenohnědá a na povrchu mívají hnědé, eventuálně černé skvrny.^{[2][3][6][7][8][9][10]}

V české přírodě se vikev panonská vyskytuje ve dvou poddruzích, které se na prvý pohled odlišují barvou květů. V biologických vlastnostech jsou si oba poddruhy velice podobné.

• Vikev panonská pravá (Vicia pannonica pannonica), popisována v tomto článku výše, má korunní lístky smetanově bílé s okrovými čárkami, její pavéza je kratší než nehet a gynopodium není delší než 1,5 mm.
• Vikev panonská červená (Vicia pannonica striata) má květy v různých odstínech barvy fialové, pavézu má stejně dlouhou jako nehet a její gynopodium dosahuje délky až 2,5 mm.^[2][6]

Bylina je někdy pokládána za nežádoucí plevel a jindy za užitkovou rostlinu. Jako plevel je hodnocená nejčastěji, když roste nechtěně jako příměs v obilovinách, kde splétá obilná stébla a napomáhá tak jejich polehání po deštích. Ve směskách a vytrvalých pícninách ovšem není za plevel považována, neboť poskytuje výživnou píci. Má však nepříjemnou vlastnost, že po posekání znovu špatně obrůstá a tím vznikají při další seči prázdná místa. Zlepšuje však kvalitu půdy, neboť ji obohacuje dusíkem; rostliny mají na kořenech drobné hlízky obydlené bakteriemi schopnými vázat vzdušný dusík. V Česku bývá nejčastěji vyséván ozimý kultivar “Dětenická panonská“, která je na kvalitu půdu nenáročný a je vhodný pro hlinité nebo hlinitopísčité pozemky.

Semena vikve panonské mají nestejně dlouhou dobu dormance a klíčí nepravidelně, mnohé až v následném roce, kdy ale již zaplevelují pěstované plodiny. Proto se nedoporučuje vysévat na sklízený pozemek následně ozimé rostliny, ve kterých mají opožděně vyklíčená semena vikve panonské dostatek času k uzrání a vysemenění. Naopak v jařinách, obdobně jako v okopaninách, nemají nová semena čas dozrát. Stejně dobře se proti ní osvědčuje včasná podzimní orba s následnou jarní přípravou půdy, po které nové semenáče obvykle uhynou.

V minulosti lidé často semena vikve konzumovali, přestože semena nevhodně tepelně pravená obsahují proteiny lektiny, které způsobují ztrátu červených krvinek čili chudokrevnost. Květy poskytují opylovačům dostatek nektaru a bylina je považována za dobrou medonosnou rostlinu.

V České republice jsou oba poddruhy vikve panonské považované v “Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky“ za silně ohrožený druh (C2t). Z pohledu IUCN se však jedná o málo dotčený taxon (LC).^{[2][6][7][11][12]}

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vikev panonská na Wikimedia Commons
• Taxon Vicia pannonica ve Wikidruzích