Viktor Bless von Sambuchi

Viktor Bless von Sambuchi
Prezident Námořní technické kontrolní komise
Ve funkci: 1903 – 1905
Předchůdce	Richard Lerch
Nástupce	Richard Lerch
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1909), kontradmirál (1903), kapitán řadové lodi (1899), fregatní kapitán (1894), korvetní kapitán (1891)
Narození	12. května 1847 Terst
Úmrtí	17. dubna 1912 (ve věku 64 let) Nice
Ocenění	Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Bless von Sambuchi (německy Victor Bless Ritter von Sambuchi) (12. května 1847 Terst – 17. dubna 1912 Nice) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1864 a zúčastnil se několika válek. V letech 1900–1901 vedl rakousko-uherské loďstvo během boxerského povstání v Číně. V roce 1903 byl povýšen do hodnosti kontradmirála a o dva roky později byl penzionován. Mimo aktivní službu později dosáhl hodnosti viceadmirála (1909).

Byl synem c. k. majora Emericha Blesse (1817–1891) povýšeného v roce 1875 do šlechtického stavu. Viktor po reálce v rodném Terstu studoval na C. k. námořní akademii v Rijece a jako kadet na výcvikové lodi SMS Venus se stal v roce 1864 příslušníkem c. k. námořnictva. Službu začínal u oblastních námořních velitelství v Benátkách a Terstu, během války s Itálií se v roce 1866 zúčastnil bitvy u Visu. Kromě služby na různých lodích absolvoval další vzdělání u Hydrografického úřadu v Pule. V roce 1870 získal hodnost praporčíka a sloužil nadále v Terstu nebo u jednotek námořní pěchoty v Pule, kde byl mimo jiné pobočníkem admirála Bourguignona. V roce 1879 byl povýšen na poručíka II. třídy a stal se velitelem roty námořní pěchoty, působil také u arzenálu v Pule. Jako poručík I. třídy (1884)^[1] se stal prvním důstojníkem na císařské jachtě SMS Greif (1885) a poté byl velitelem říční dopravy v Budapešti (1886–1889).^[2] Jako první důstojník na korvetě SMS Fasana pod velením kapitána Berghofera absolvoval cestu kolem světa (1889–1890).^[3] Expedice obeplula západní a východní pobřeží jižní Ameriky s dalšími zastávkami na ostrovech v Tichomoří a na Jávě.

V roce 1891 byl povýšen na korvetního kapitána^[4] s přidělením k Námořnímu technickému výboru, poté sloužil u pevnosti v Pule a v letech 1892–1894 byl technickým referentem u oblastního námořního velitelství v Terstu.^[5] Mezitím byl k datu 1. listopadu 1894 povýšen na fregatního kapitána^[6] a jako velitel torpédového křižníku SMS Sebenico^[7] se během řecko-turecké války v roce 1897 zúčastnil mezinárodní blokády Kréty.^[8] Poté byl velitelem výcvikové lodi SMS Schwarzenberg a znovu sloužil také u říční dopravy na Dunaji. Na korvetě SMS Donau absolvoval v roce 1899 několikaměsíční cvičnou plavbu s kadety C. k. námořní akademie. Dne 1. května 1899 získal hodnost kapitána řadové lodi^[9] a v letech 1899–1900 byl velitelem bitevní lodi SMS Wien.^[10]

Jako velitel pancéřového křižníku SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia^[11] se v roce 1900 zúčastnil mezinárodní intervence v Číně, kde během boxerského povstání docházelo k vraždám zahraničních diplomatů a křesťanů. Na své vlajkové lodi s posádkou 502 mužů se vydal na cestu z Puly koncem června 1900 a k břehům Číny dorazil začátkem srpna. Blessovi byly následně podřízeny všechny rakousko-uherské vojenské jednotky z celkem tří bitevních lodí, které se podílely na výsadku v Pekingu a nekompromisní ochraně zájmů evropských mocností.^[12] U břehů Číny setrval do dubna 1901 a zpáteční cestu do Evropy absolvoval v květnu 1901 na lodi SMS Donau.^[13] Po návratu byl přidělen k oblastnímu námořnímu velitelství v Terstu (1901–1903). K datu 1. května 1903 byl povýšen do hodnosti kontradmirála^[14] a nakonec zastával funkci prezidenta Námořní technické kontrolní komise v Pule (1903–1905).^[15] K datu 1. května 1905 byl penzionován,^[16] ale mimo aktivní službu byl později ještě povýšen do hodnosti viceadmirála (22. listopadu 1909).^[17] Po odchodu do výslužby žil střídavě ve Vídni, Budapešti a Terstu, kde se uplatňoval ve veřejném životě jako předseda Spolku válečných veteránů.

Zemřel v Nice 17. dubna 1912 ve věku 64 let.

Od nobilitace svého otce v roce 1875 užíval šlechtický titul rytíř s predikátem von Sambuchi.^[18] Během služby u námořnictva se stal nositelem vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[19][20]

• Válečná medaile (1873)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1889)
• Vojenský záslužný kříž (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1901)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1904)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)

• Řád knížete Danila I. IV. třídy (1881, Černá Hora)
• Řád posvátného pokladu III. třídy (1895, Japonsko)
• Řád Osmanie III. třídy (1899, Osmanská říše)
• Řád vycházejícího slunce III. třídy (1904, Japonsko)
• Řád sv. Stanislava II. třídy (1907, Rusko)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 152–156 (heslo Viktor Bless von Sambuchi) ISBN 3-7648-2519-7