Vilém V. Akvitánský
| Vilém V. Akvitánský | |
|---|---|
| vévoda akvitánský a hrabě z Poitiers | |
 Ruiny kláštera Maillezais | |
| Narození | 969/970? |
| Úmrtí | 31. ledna 1030 klášter Maillezais |
| Pohřben | klášter Maillezais |
| Manželky | Almodis z Limoges Brisca (Sancha?) Gaskoňská Anežka Burgundská |
| Potomci | Vilém VI. Akvitánský Odo Gaskoňský Theobald Adéla Vilém VII. Akvitánský Vilém VIII. Akvitánský Anežka Akvitánská Beatrix |
| Dynastie | Ramnulfovci |
| Otec | Vilém IV. Akvitánský |
| Matka | Ema z Blois |
| Příbuzní | Adelheid Švábská, Jindřich IV., Konrád II. Bavorský[1], Judita Marie Švábská[1][2] a Matylda Švábská (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vilém V. Akvitánský zv. Veliký (francouzsky Guillaume le Grand, 969/970? – 31. ledna 1030 klášter Maillezais) byl vévoda akvitánský a hrabě z Poitiers.
Život
Vilém byl starším synem akvitánského vévody Viléma a Emy z Blois, dcery Theobalda z Blois.
| „ | ...byl již ve svém dětství vzděláván v literatuře a velmi dobře znal Písmo. Ve svém paláci přechovával množství knih, a když náhodou nemusel válčit, věnoval se čtení. Setrvával pak dlouhé noci nad knihami ponořen do meditací, dokud jej spánek nepřemohl... | “ |
| — Adémar z Chabannes [3] | ||
Vévodství převzal ještě jako nezletilý roku 995 či 996[4] a ambiciózní matka byla po několik let regentkou.
| „ | Vévoda z Akvitánie a hrabě z Poitiers, tento proslulý a neobyčejně moudrý Vilém, se ukázal být laskavým ke všem a všemu, vynikal moudrostí a svobodnou ušlechtilostí, byl ochráncem chudáků, otcem všech mnichů, přítelem a stavitelem kostelů, přítelem Svaté církve římské... | “ |
| — Adémar z Chabannes[3] | ||
Vilém, přítel Fulberta ze Chartres, nebyl příliš nadaným vojevůdcem. Akvitánský dvůr byl kulturním centrem a vévoda udržoval přátelské vztahy s okolními panovníky včetně navarrského, francouzského a anglicko-dánského krále.[3] S podporou francouzského krále Roberta II.[5] aspiroval roku 1024 na italskou královskou korunu. Po korunovaci Konráda Sálského se mocenských nároků za sebe i syna vzdal.[5] Roku 1026 se vydal na cestu do Svaté země[6] a po návratu jej údajně napodobilo mnoho dalších urozených pánů. Společně s Odem II. z Blois podpořil roku 1027 královu volbu prince Jindřicha spolukrálem.[7] Zemřel o tři roky později a po jeho smrti začaly spory o vládu nad Akvitánií mezi syny z prvního, druhého a třetího vévodova manželství.[7] Jeho ostatky byly pohřbeny na místě skonu v benediktinském klášteře Maillezais.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ a b c DUBY, Georges. Rok tisíc. Praha: Argo, 2007. ISBN 80-7203-819-2. S. 24.
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de
- ↑ a b KOLEKTIV. Francouzští králové v období středověku. Praha: Argo, 2003. ISBN 80-7203-465-0. S. 94.
- ↑ Rok tisíc. str. 110
- ↑ a b Francouzští králové, str. 91
Externí odkazy
- (německy) mittelalter-genealogie
