Vladimír Maděra (voják)

plk. Vladimír Maděra
Vladimír Maděra pod krycím jménem Toman na fotografii z roku 1943
Narození	19. března 1917 Velehrad Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. ledna 2013 (ve věku 95 let) nebo 13. ledna 2013 (ve věku 95 let) Velehrad Česko Česko
Národnost	česká
Povolání	technik a organizátor paradesantních jednotek
Zaměstnavatel	Československá armáda
Choť	dvakrát ženatý
Děti	dvě dcery z prvního manželství a tři synové z druhého
Rodiče	Františka Maděrová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Maděra (19. března 1917 Velehrad – 13. ledna 2013 Velehrad) byl československý důstojník, příslušník Československé armády v zahraničí v období druhé světové války a politický vězeň komunistického režimu.

Vladimír Maděra se narodil 19. března 1917 ve Velehradu na Uherskohradišťsku. Otce, který bojoval v první světové válce, nepoznal, matka pracovala jako cihlářka pro místní velkostatek. Byl členem Sokola, vychodil měšťanskou školu v Uherském Hradišti a vyučil se krejčím na státní krejčovské škole.

Po německé okupaci vstoupil Vladimír Maděra do protinacistického odboje v řadách Obrany národa. Po prozrazení organizace díky automobilové nehodě spojky a následném zabavení převážených dokumentů gestapem bylo v oblasti Uherskohradišťska zahájeno zatýkání. Vladimír Maděra proto společně s Oldřichem Gazdíkem a Kurtem Franklem opustil 27. února 1940 v prostoru Strání ilegálně Protektorát Čechy a Morava a přes Slovensko se dostali do Budapešti, kde byli zatčeni a posléze vyhoštěni zpět na Slovensko.

Během druhého pokusu se Vladimír Maděra společně s dalšími přihlásil v Budapešti na polském velvyslanectví a s jeho pomocí pokračoval přes Bělehrad, Soluň, Istanbul, Sýrii a Bejrút do Marseille a dále do Agde, kde byl zařazen do zde vzniklé jednotky Československé armády v zahraničí. Zúčastnil obranných bojů v rámci bitvy o Francii. Po jejím pádu se 26. června 1940 evakuoval ze Sète přes Gibraltar do Spojeného království. Zde byl zařazen do československé Zvláštní skupiny D, ale protože se díky chybě v navigaci nezaviněně zranil při seskoku do koruny stromu, začal působit v týlové sekci a stal se tvůrcem a konstruktérem četných speciálních součástí parašutistické a záškodnické výstroje. Zde využil svou předválečnou kvalifikaci.

V Anglii se také setkal s výsadkáři Janem Kubišem, Josefem Gabčíkem a Josefem Valčíkem, kteří v květnu 1942 provedli v Praze atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Parašutistům pořizoval fotografie na falešné legitimace, zajišťoval materiál a konstruoval padáky.^[1]

V letech 1944 a 1945 byl členem skupiny plnící úkoly na územích Československa čerstvě osvobozených sovětskou armádou. Jeho matka Františka Maděrová byla během okupace internována v internačním táboře ve Svatobořicích.

Po skončení druhé světové války se Vladimír Maděra zabýval sbíráním informací o příslušnících protinacistického odboje. Odešel z armády a začal pracovat ve tkalcovně hedvábí v českém Slezsku. Později byl povolán do Prahy, opět vstoupil do armády a začal se podílet na budování paradesantního vojska v rámci Československé armády. Díky němu vzniklo množství součástí výstroje a výzbroje, stal se mj. tvůrcem prvního československého padáku VJ-1 (PZS-1), následný typ VJ-2 mu byl zamítnut sovětskými poradci. V roce 1951 byl komunistickými orgány zatčen. Podařilo se mu svou těhotnou anglickou manželku s dcerou dostat zpět do Spojeného království, sám byl ale za údajnou sabotáž v roce 1953 odsouzen JUDr. Karlem Vašem a další dva roky vězněn na Pankráci. Zároveň byl zbaven dosažené hodnosti majora a byla mu odebrána veškerá státní vyznamenání. Po propuštění patnáct let pracoval v ostravských dolech. Rozsudek mu byl po četných odvoláních v roce 1957 zrušen z důvodu neprokázání spáchání trestného činu. Po roce 1989 se stal činovníkem Svazu bojovníků za svobodu a Československé obce legionářské. V roce 1990 byl plně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě. Zemřel 13. ledna 2013 v rodném Velehradu. Smuteční obřad byl vykonán 19. ledna v Bazilice Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje na Velehradě.

• 1940 Československý válečný kříž 1939
• Pamětní medaile československé armády v zahraničí
• Československá medaile za zásluhy I. stupně
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• Medaile Za službu vlasti
• Medaile Za zásluhy o obranu vlasti
• Medaile za zásluhy o ČSLA 1. stupně

• Nikola Synek - Válčil v první linii, pak mu komunisti zničili život (článek ve Zlínském Deníku, 2008)
• Jan Štokman - Strastiplný životní příběh Vladimíra Maděry z Velehradu (článek ve Slováckém Deníku, 2013)

• Maděra, Vladimír na stránkách Válka.cz
• Plukovník v. v. Vladimír Maděra na stránkách Paměti národa
• Richard Rozum - Osobnosti zahraničního odboje na Uherskohradišťsku, str. 33 až 56 (bakalářská práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2011)
• Věděli, že jdou na smrt (pořad o Vladimíru Maděrovi v České televizi, 2011)