Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko
| Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko | |
|---|---|
 Vladimir Ivanoviř Němirovič-Dančenko roku 1937 | |
| Narození | 11.jul. / 23. prosince 1858greg. Ozurgeti |
| Úmrtí | 25. dubna 1943 (ve věku 84 let) nebo 24. dubna 1943 (ve věku 84 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Povolání | dramaturg, režisér, divadelní kritik, scenárista, operní režisér, divadelní pedagog, herec, dramatik, filmař a spisovatel |
| Alma mater | Lomonosovova univerzita |
| Žánr | divadlo |
| Ocenění | Stalinova cena národní umělec RSFSR Řád červené orlice Řád rudého praporu práce Leninův řád … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Jekatěrina Nikolajevna Němirovičová-Dančenková |
| Rodiče | Ivan Vasiljevič Němirovič-Dančenko |
| Příbuzní | Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko a Varvara Ivanovna Němirovičová-Dančenková (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko (rusky Владимир Иванович Немирович-Данченко, 23. prosince 1858 – 25. dubna 1943)[1] byl ruský a sovětský režisér, divadelní ředitel, dramatik a spisovatel. Spolu s Konstantinem Stanislavským založil Moskevské umělecké akademické divadlo (MChAT). Jeho práce je spjata nejen s MChAT, ale i s rozvojem celého ruského profesionálního divadla konce 19. století a první poloviny 20. století. Jeho starším bratrem byl spisovatel Vasilij Ivanovič Němirovič-Dančenko.[2][1]
Život
Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko se narodil v Ozurgeti v Gruzii v roce 1858. Jeho otec byl ukrajinský šlechtic, který sloužil jako podplukovník na Kavkaze, matka byla Arménka.[3] Jako mladík hrával v ochotnických kroužcích v Tbilisi. Divadlu se ale naplno oddal až po dokončení studia matematiky a fyziky na moskevské univerzitě. Oblíbil si hry Ostrovského a navštěvoval Malé divadlo. Později začal psát divadelní kritiky a od roku 1881 divadelní hry na aktuální společenské problémy, které byly v Malém divadle i hrány. Začal se zajímat o režii a teorii divadla, uvažoval o reformě divadelního umění, ale chyběl mu někdo, s kýmž by mohl svoje názory a představy prodiskutovat a uskutečnit.
Přelomovým rokem v jeho životě se stal rok 1897, kdy se setkal se Stanislavským. Jejich společný rozhovor v moskevské restauraci Slovanský bazar trval celých osmnáct hodin, jejich přátelství a plodná divadelní spolupráce přetrvaly čtyřicet let. O rok později spolu založili Moskevské umělecké všeobecně přístupné divadlo, které od roku 1920 neslo název Moskevské umělecké akademické divadlo.
Stanislavskij byl spíše herec a režisér, zatímco Němirovič-Dančenko působil spíše jako dramaturg a duchovní vůdce divadla. Spolupracoval s Antonem Pavlovičem Čechovem a Maximem Gorkým, herci Olgou Knipperovou, Ivanem Michajlovičem Moskvinem. Často režíroval hry společně se Stanislavským, ale vytvořil i samostatné inscenace, které vyplynuly ze spolupráce s autory her. Ve světové premiéře uvedl roku 1902 Gorkého drama Na dně a Čechovova Ivanova. Známé jsou i jeho dramatizace velkých děl ruské literatury, například Anny Kareniny.
Režíroval hry ruských klasiků (Ostrovského, Puškina, Tolstého, Turgeněva) i nových sovětských autorů. Jako dramaturg uvedl na jeviště Ibsenovy a Hauptmannovy hry. Byl také prozaikem, autorem několika románů, novel a povídek. Napsal rovněž své pamětii
V roce 1919 založil Hudební studio, v němž inscenoval Verdiho a Šostakovičovy opery s cílem použít hereckou metodu MChATu v inscenacích hudebně dramatických děl. Od roku 1926 studio funguje jako samostatné divadlo pod jménem svého zakladatele.
Po Stanislavského smrti v roce 1938 vedl Němirovič-Dančenko MChAT sám, a to až do své smrti na jaře 1943. Jeho potomci v tomto divadle působí dodnes.
Literární dílo
Divadelní hry
- Шиповник (1881),
- Наши американцы (1882,
- Тёмный бор (1884),
- Соколы и вороны (1885),
- Cчастливец (1887, Šťastný člověk),
- Последняя воля (1888, Poslední vůle),
- Новое дело (1890),
- Золото (1895, Zlato),
- Цена жизни (1896, Cena života).
Próza
- На литературных хлебах (1891), román,
- С дипломом (1892), novela
- Мгла (1894, Mlha),
- Старый дом (1895, Starý dům),
- Губернаторская ревизия (1895, Gubernátorská revize), román,
- Драма за сценой (1896, Drama za scénou), novela,
- Сны (1898),
- В степи (1900, Ve stepi), román.
- В мечтах (1901),
- Из прошлого (1938, Z minula), paměti.
Česká vydání jeho děl
- Šťastný člověk, František Šimáček, Praha 1895, přeložil Vojta Slukov, .
- Zakyntské noci, vyšlo v antologii fantastických povídek Z tajemného světa, Edvard Grégr, Praha 1899, přeložil Albín Straka.
- Starý dům, Jan Otto, Praha 1899, přeložil Jan Alois Unzeitig.
- Cena života, František Šimáček, Praha 1900,
- Svoje čest, Josef R. Vilímek, Praha 1914, přeložil Vítězslav Unzeitig, novela
- Temno domova, František Zpěvák, Praha 1926, přeložil František Zpěvák,
- Z minula, Umění lidu, Praha 1950, přeložil Ivan Hollman.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimir Ivanovič Nemirovič-Dančenko na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-01-12]. Heslo НЕМИРО́ВИЧ-ДА́НЧЕНКО. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-29. (rusky)
- ↑ Slovník spisovatelů - Sovětský svaz, II. díl, L-Ž, Odeon, Praha 1978, str. 141
- ↑ Владимир Немирович-Данченко - Кино-Театр.РУ
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko na Wikimedia Commons
Digitalizovaná díla Vladimira Ivanoviče Němiroviče-Dančenka v České digitální knihovně- (rusky) Životopis v ruštině
- (česky) V. I. Němirovič-Dančenko na webu LEGIE
