Vodovod města Košíř
| Vodovod města Košíř | |
|---|---|
 vodojem v ulici U Tenisu | |
| Základní informace | |
| Sloh | neorenesance |
| Architekt | Karel Kress |
| Výstavba | 1905 |
| Poloha | |
| Adresa | U tenisu, Hrozenkovská, Halenkovská, Praha - Košíře, Zličín,  Česko |
| Ulice | U tenisu |
| Souřadnice | 50°4′3,13″ s. š., 14°21′30,97″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 50914/1-2388 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vodovod města Košíř v Praze zasahuje na dvě katastrální území - Košíře a Zličín; v Košířích v ulici U tenisu nedaleko usedlosti Cibulka, ve Zličíně v Parku Na Prameništi mezi ulicemi Hrozenkovská a Halenkovká pod severním svahem Drahelského vrchu. Od roku 2001 je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky; v roce 2010 bylo rozhodnuto o rozšíření rozsahu památky.[1]
Historie
Vodovod města Košíř vznikl roku 1905 podle projektu pražské firmy Karel Kress, která jej i realizovala.[1]
Košíře byly původně napojeny na smíchovskou Ringhofferovu vodárnu u železničního mostu, jejíž voda byla upravovaná říční.[2] Na přelomu 19. a 20. století se smíchovská obec připojila k projektu Káranské vodárny a provoz v této vodárně ukončila v roce 1914; tuto skutečnost v předstihu oznámila připojeným obcím.[2]
Košíře podaly 3. října 1904 C.K. okresnímu hejtmanství na Smíchově ke schválení projekt vypracovaný a později realizovaný firmou Karel Kress, který počítal s jímáním podzemní vody na Zličíně pomocí sběrné štoly na Drahelském vrchu. Odtud měla být voda gravitačně vedena do vodojemu u usedlosti Cibulka, poté k domu č.p. 156 v Košířích a zde se měla napojit na stávající vodovodní rozvod. Byly však obavy z poklesu hladiny podzemní vody (částečně oprávněné).[2]
K realizaci celého díla došlo v roce 1905 (do provozu uveden v říjnu). Košíře s okolními obcemi získaly kvalitní, přirozeně filtrovanou podzemní vodu. Po začlenění Košíř a okolí do Velké Prahy převzal provoz Vodárenský úřad hlavního města a později Pražské vodárny; došlo i k jeho přejmenování na „Zličínský vodovod“.[2]
Košíře tento vodovod přestaly používat v roce 1977. Vodovod však stále vodu dodává do některých částí Zličína, průmyslových podniků i do soukromých sídel.[2]
Popis
Zličínská část
Komplex tvoří štola s drenážním účinkem. Podzemní voda je svedena do sběrné studny, odkud je distribuována do vodovodní sítě. Na trase jímací štoly jsou vybudovány tři nadzemní ventilační šachty.[1] Kruhová jímací studna je vyzděna ze spárovaných lícovaných cihel s ozdobnými profilovanými římsami. Dochovaly se původní ocelové dveře s kovanými ozdobnými prvky osazenými v kamenném ostění. Studna má průměr 3,0 metry a je zaklenuta kupolí, v exteriéru kryta zeminou.[1] Drenážní štola má délku 375,0 metrů. Je vedena v hloubce přibližně 4,2 – 5,0 metrů pod povrchem. Je poloelipsovitého průřezu o šířce 1 metr a výšce 1,5 metru. Ventilační šachty jsou postaveny na čtvercovém půdorysu o výšce 2 metry a jsou rovněž vyzděny z lícovaných cihel. V roce 1999 byly kryty kamennými hlavicemi, později ukončeny stříškou s lepenkovou krytinou.[1]
Košířská část
Vodojem je dvoukomorový se vstupním objektem a druhým zadním vstupem. Neorenesanční fasáda je z režného cihelného zdiva s kamennými architektonickými prvky, na nárožích zdobena plastickou bosáží a zakončena římsou s pásem vlysu a profilovanou korunní římsou.[1] Pravoúhlý vstup je situován v hlavní ose průčelí. Je zvýrazněn profilovanou šambránou, trojúhelným frontonem a nástavcem s letopočtem 1905. Nad portálem pod římsou je umístěna deska se znakem Košíř a ve vlysovém pásu římsy nápis: „VODOJEM MĚSTA KOŠÍŘ“.[1] Na terasu před hlavním průčelím vede schodiště s kamennými pilířky a balustrádou. Vstupní dveře mají dekorativní kovové závěsy. Nižší zadní vstup je z režných cihel, s kamenným ostěním vstupního otvoru a kamennou nárožní bosáží. Vlastní vodojem kryje travnatý povrch. Má několik cihelných větracích komínů.[1] V interiéru jsou dvě souběžné nádrže, zaklenuté valenými segmentovými klenbami. Vstupní část je zaklenuta dvěma příčně položenými půlkruhovými valenými klenbami. Pod vstupní částí je šachta s čistícím, rozváděcím a přepadním potrubím. Obě komory ve vstupní části jsou spojeny dveřmi s kamenným ostěním.[1]
Galerie
-
budova vedle vodojemu, Košíře -
jímací sběrná studna, Zličín -
jímací sběrná studna, Zličín, pohled zezadu -
ventilační šachty, Zličín
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h i Vodovod města Košíř. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000001599, rejstříkové číslo ÚSKP 50914/1-2388. [cit. 2025-06-13]. Dostupné online
- ↑ a b c d e Kryštof Drnek. Vodárna v Košířích slaví 120 let. Pražské vodovody a kanalizace. 23. červenec 2024. [cit. 2025-06-14]. Dostupné online
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodovod města Košíř na Wikimedia Commons