Vorvaňovec severomořský
 Vorvaňovec severomořský | |
|---|---|
 Vorvaňovec severomořský | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Cetartiodactyla) |
| Infrařád | kytovci (Cetacea) |
| Malořád | ozubení (Odontoceti) |
| Čeleď | vorvaňovcovití (Ziphiidae) |
| Rod | Mesoplodon |
| Binomické jméno | |
| Mesoplodon bidens (Sowerby, 1804) | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vorvaňovec severomořský (Mesoplodon bidens) je kytovec z čeledi vorvaňovcovití (Ziphiidae) původem ze severního Atlantiku.
Podle anglického přírodovědce Jamese Sowerbyho, jenž tento druh prvně popsal roku 1804 jako Physeter bidens,[2] se také někdy označuje jako vorvaňovec Sowerbyův.[3]
Výskyt
Vorvaňovec severomořský je nejseverněji žijící druh svého rodu z Atlantského oceánu. Areál výskytu zahrnuje mírné i chladné vody od Norska, Islandu a Labradoru na severu až po Azory a sever USA na jihu, přičemž několik záznamů pochází např. i ze Středozemního moře, Mexického zálivu nebo Brazílie.[4][5] Typový jedinec byl nalezen na mělčině ve Skotsku.[2]
Vzhled
Vorvaňovec severomořský dosahuje délky těla 4,5–5,5 m a hmotnosti 1 000–1 500 kg. Vřetenovitým tělem, malou hřbetní ploutví v zadní části těla a zobákovitými čelistmi se podobá ostatním zástupcům své čeledi. Samci jsou vyzbrojeni párem klů, u starých býků však bývají opotřebované. Zbarvení se pohybuje od tmavě hnědé přes tmavě šedou až po černou svrchu, zespodu je světlé. Zejména dospělí samci bývají často zjizveni od vzájemných soubojů.[2]
Chování a ekologie
Vorvaňovec severomořský žije v hlubokých vodách za okrajem kontinentálního šelfu. Ve srovnání s dalšími vorvaňovci se živí hlubinnými rybami spíše než hlavonožci. Při ponorech za potravou se potápí do hloubek až 500 m, možná až 3 000 m, bez nadechnutí vydrží pod vodou snad až hodinu. O jeho chování se toho však ví jen málo, většina informací pochází od zvířat uvázlých na mělčině, zatímco z přirozených podmínek jsou hlášená pozorování jen řídká. Ve volné přírodě byly pozorovány malé skupiny asi do pěti kusů, které se skládají z jednoho samce, samic a dospívajících jedinců. Ve větších hejnech o 8 až 10 kusech může žít samců více. Porody zřejmě připadají na jaro nebo léto a březost trvá okolo dvanácti měsíců.[2][4]
Ohrožení
Mezinárodní svaz ochrany přírody pokládá vorvaňovce severomořského k roku 2025 za málo dotčený druh, byť populační trend i případný vliv ohrožujících faktorů (znečišťování oceánů, využívání sonarů, vedlejší úlovky) zůstává nejasný. Druh je součástí CITES II.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c d Handbook of the Mammals of the World – Volume 4: Sea Mammals. Příprava vydání Don E. Wilson, Russell A. Mittermeier. Barcelona: Lynx Ediciones, 2014. ISBN 978-84-96553-93-4. S. 356. (anglicky)
- ↑ REICHHOLF, Josef. Savci. Praha: Knižní klub, 1996. S. 254.
- ↑ a b c PITMAN, R. L.; BROWNELL JR., R.L. Mesoplodon bidens [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2020 [cit. 2025-05-28]. Dostupné online.
- ↑ HUTCHINS, Michael; KLEIMAN, D. G.; GEIST, V.; MCDADE, M. C, 2003. Mammals IV. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 15). S. 69. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu vorvaňovec severomořský na Wikimedia Commons 
Taxon Mesoplodon bidens ve Wikidruzích