Vráž (okres Písek)

Vráž
Kaplička v oblasti Staré Vráže
Kaplička v oblasti Staré Vráže
Znak obce VrážVlajka obce Vráž
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecPísek
Obec s rozšířenou působnostíPísek
(správní obvod)
OkresPísek
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°23′26″ s. š., 14°7′43″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel320 (2025)[1]
Rozloha7,38 km²[2]
Katastrální územíVráž u Písku
Nadmořská výška435 m n. m.
PSČ397 01, 398 32
Počet domů137 (2021)[3]
Počet částí obce3
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduStará Vráž čp. 8
397 01 Vráž
vraz@volny.cz
StarostaVladimír Huptych
Oficiální web: www.vraz-obec.cz
Vráž
Vráž
Další údaje
Kód obce549991
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vráž (někdy také Vráž u Písku) je lázeňská obec v okrese Písek v Jihočeském kraji. Leží asi osm kilometrů severně od Písku, na levém břehu řeky Otavy. Žije v ní 320[1] obyvatel.

Charakter obce

Obec Vráž je rozdělena na tři části, jižní (Stará Vráž) je starší (nejstarší budova je ze 17. století), nachází se zde lázeňský areál, jehož střediskem je někdejší novogotický zámek, a hasičská zbrojnice. Severní (Nová Vráž) vznikla teprve na přelomu 19. a 20. století poblíž železniční stanice Vráž u Písku na železniční trati č. 200 Zdice - Protivín, zprovozněné v roce 1875; nachází se zde pila. Obě části obce jsou od sebe odděleny nezastavěným pruhem, širokým asi 300 metrů. Ve východní části obce u řeky Otavy leží třetí část, kterou je Jistec.

Novogotický zámek ve Vráži postavili v roce 1875 Lobkowiczové, kteří v něm měli do roku 1926 letní rezidenci. Pak byl zámek odkoupen pro účely zdravotnictví; nemocenská pojišťovna v zámeckém parku postavila lázeňské pavilóny a v roce 1936 tu otevřela sanatorium - klimatické a rehabilitační lázně, specializované na nervové choroby, poruchy pohybového ústrojí a onemocnění dýchacích cest. V roce 1978 byl obci Vráž přiznán lázeňský statut.

Přírodní poměry

Východně od obce se v lesích na břehu řeky Otavy nachází přírodní rezervace Žlíbky, severovýchodně přírodní rezervace Dědovické stráně a na západ od obce přírodní rezervace Čertova hora u Vráže a Hrby.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[4][5]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 497 478 445 420 389 396 369 430 428 393 334 329 301 299 294
Počet domů 50 55 54 54 54 56 69 81 85 90 90 96 118 136 137

Obecní správa

Místní části

Obec Vráž se skládá ze tří částí, které leží v katastrálním území Vráž u Písku.

V letech 1850–1920 k obci patřily i Dědovice.[6]

Obecní symboly

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 7. května 1997.[7]

Pamětihodnosti

  • Kaple z roku 1877 na návsi v části Stará Vráž je zasvěcená svatému Václavu.[8]
  • Před kaplí se nachází kamenný kříž, který nese dataci 1877.
  • Na kapli je umístěna pamětní deska na počest padlým v První světové válce.
  • Boží muka - kaplička U Panenky Marie v zámeckém parku.

Významné osobnosti a rodáci

  • Jan Hynek Kavka (1762–1839), katolický kněz, obrozenský básník a překladatel.
  • Jan Rataj (1855–1915), starosta obce, poslanec zemského sněmu a Říšské rady, jeden ze zakladatelů České agrární strany.[9][10]
  • Josef Bohdanecký (1846–1920), lesník, pedagog, odborný spisovatel

Pověst

Pověst se vztahuje k božím mukám - kapličce v zámeckém parku. Kaplička Panny Marie je na místě bývalé studny, která se nacházela v zámecké zahradě. Traduje se o ní smutný příběh. On byl krásný, nastrojený zámecký pán. Ona byla krásná služtička. Tak krásná, že když se s ní zámecký pán potkal poprvé, nezůstalo jen u jednoho setkání. Byl zcela okouzlený. Vyhledával každou záminku, aby ji mohl vidět a setkat se s ní. Scházeli se v zámeckém parku. Byla to velká oboustranná láska, ale marná. Jemu byl předurčený jiný osud, než se oženit se služtičkou. Přísní rodiče by nedovolili tak propastný rozdíl. Zpočátku byli oni dva a později i jejich dítě. Když se dítko narodilo, bylo o ně, i jeho matku, po materiální stránce postaráno více než dobře. Nestrádali. Jediné, co jim postupně scházelo čím dál více, byl zájem ze strany zámeckého pána. Ten se musel podřídit vžitým konvencím a věnoval se jim málo. Zoufalství, samota a bolest z neopětované lásky, dovedly služtičku až ke studni v zámecké zahradě a tady ukončila nejen svůj život, ale i život svého dítěte. Její obraz, s vyobrazením dítěte, visel v zámeckých komnatách.

Galerie

  • Lázně
    Lázně
  • Obecní úřad
    Obecní úřad
  • Zvonička u obecního úřadu
    Zvonička u obecního úřadu
  • Návesní kaple
    Návesní kaple

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 79. 
  7. ↑ Udělené symboly – Vráž [online]. 1997-05-07 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku.. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 106. 
  9. ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 8. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Rataj, Jan (1855-1915), Politiker, s. 428. (německy) 
  10. ↑ Poslanec Jan Rataj. Národní politika. Červen 1915, roč. 33, čís. 159, s. 2–3. Dostupné online. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.