Štefan Pankovič

Jeho Excelence
Štefan Pankovič
16. biskup mukačevský
Církevřeckokatolická
DiecézeMukačevská
SídloUžhorod
Jmenování28. prosince 1866
Období služby1867 — 1874
PředchůdceVasil Popovič
(před vysvěcením biskupa ještě kapitulní vikář Antal Čopej)
NástupceIvan Pastelij
Svěcení
Jáhenské svěcení24. srpna 1851
Kněžské svěcení27. srpna 1851
Biskupské svěcení5. května 1867
světitel prešovský biskup Jozef Gaganec
1. spolusvětitel lugojský biskup Ioan Olteanu
Osobní údaje
ZeměRakouské císařství
Datum narození29. října 1820
Místo narozeníVeľaty
Datum úmrtí29. srpna 1874 (ve věku 53 let)
Místo úmrtíUžhorod
NárodnostRusín, později Maďar
Vyznánířeckokatolické
Povoláníkatolický kněz, katolický jáhen a katolický biskup
Řády a oceněníŘád železné koruny Řád železné koruny
Královský uherský řád sv. Štěpána Královský uherský řád sv. Štěpána
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štefan Pankovič (rusínsky Стефан Панкович, maďarsky István Pankovics, 29. října 1820 Veľaty — 29. srpna 1874 Užhorod) byl biskup mukačevské řeckokatolické eparchie a přední propagátor maďarizace v Uherské Rusi. Štefan Pankovič byl předním propagátorem maďarizace v mukačevské eparchii, jehož maďarizační reformy byly zaměřené na výchovu mladé generace kněží k loajalitě vůči uherskému státu. Tyto reformy později vyústili ve vznik publicistické skupiny zvaná Maďarónové, kteří se v 90. letech 19. století podíleli na další propagaci maďarizace.

Život

Štefan Pankovič se narodil 29. října v roce 1820 v obci Veľaty na dnešním východním Slovensku.[1][2] Studoval na Užhorodském řeckokatolickém semináři a jeho jáhenské svěcení proběhlo 24. srpna 1851.[3][4] O tři dny později, 27. srpna 1851 byl vysvěcen na kněze. Po vysvěcení byl téměr 20 let vychovatelem a učitelem v maďarských šlechtických rodinách.[3][4] 28. prosince 1866 byl Pankovič zvolen biskupem mukačevské řeckokatolické eparchie, tuto volbu potvrdil Svatý stolec 22. února 1867 a 5. května byl oficiálně v Prešově vysvěcen na biskupa.[3][4]

Biskup mukačevský

Štefan Pankovič byl podporovatel tehdejších maďarizačních reforem, které uherská vláda aplikovala na ostatní (po většinou slovanská) etnika v Uhersku.[5][6] Již v roce 1869 bylo zakázáno vyučovat v rusínském jazyce na užhorodském gymnáziu, cemuž rusínská, tehdy značně rusofilská, inteligence odporovala.[7] V jedné vyhrocené debatě, kterou měl biskup Štefan Pankovič s knězem Ivanem Silvajem, prohlásil: „Jestli teď žijeme pod nadvládou Maďarů, tak se musíme stát Maďary, a až prijdou Němci, pak se staneme Němci.“[8]

V prosinci 1870 obvinil redakci rusínských novin Svět z nebezpečných tendencí a zakázal duchovenstvu eparchie mít s redakcí jakékoliv styky.[3] V roce 1871 pak inicioval interní převrat ve Spolku sv. Vasilije Velikého, kdy z vedení odvolal Adolfa Dobrjanského a Ioanna Rakovského a dosadil tam řeckokatolické duchovní promaďarského směru, kteří neuměli ani slovo rusínsky.[8] V roce 1871 začal spolek vydávat týdeník Nový Svět (rusínsky Новый Свѣтъ), který byl v roce 1872 nahrazen týdeníkem Karpat (rusínsky Карпат), a to z důvodu vysokého projevu rusínského nacionalismu v redakci.[8] Karpat se prezentoval jako společenské, církevní a literární noviny. Díky vydávaní Karpatu získal biskup Pankovič také kontrolu nad Jägerovou tiskárnou, jedinná tiskárna s cyrilickými znaky v Uherské Rusi. Na začátku se do redakce zapojovali i rusínští intelektuálové, ale po zvýšení promaďarských tendencí se od týdeníku distancovali.[9]

Štefan Pankovič pokračoval v maďarizaci své eparchie, např. zakázal posílání rusínských semináristů do vídeňských škol, aby nezískali slovanské vlivy (hlavně kvůli činnosti Michaila Rajevského), a prosazoval také organizovanou emigraci protimaďarských Rusínů do centrálních Uher či Ruska.[9] Pod emigrací skončili i rusofilové Viktor Kimak, Adolf Dobrjanský, Cyril Sabov a Michal Molčan a také rusínofil Jurij Ignatkov.[10] Nakonec v roce 1873 proběhlo poslední, osmé zasedání Spolku sv. Vasilije Velikého, kdy se pod silným Pankovičovým vlivem rozhodlo vydávat rusínské knihy výhradně v maďarštině, a tak byl spolek utlumen a poté již nic nevydal.[10]

Štefan Pankovič také podporoval myšlenku podrížení mukačevské řeckokatolické eparchie pod maďarskou římskokatolickou církev.[3] V roce 1870 na budapešťském církevním sjezdu prohlásil nadřazenost římskokatolické církve nad mukačevskou eparchií.[2] Později z jižního území eparchie vyčlenil nový vikariát s centrem ve městě Hajdúdorog z kterého v roce 1912 vznikla eparchie Hajdúdoróg.[11]

Za svou promaďarskou činnost byl vyznamenán řádem železné koruny I. třídy[12], jmenován tajným císařským radou a pasován na rytíře královského uherského řádu sv. Štěpána.[13][14]

Štefan Pankovič zemřel 29. srpna 1874 v Užhorodu.[8][4]

Vyznamenání

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Стефан (Панкович) na ruské Wikipedii, Степан Панкович na ukrajinské Wikipedii a Stefan Pankovych na anglické Wikipedii.

  1. ↑ POP, Ivan Ivanovič. Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1. S. 184. [dále jen Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury]. 
  2. ↑ a b Encyclopedia of Rusyn History and Culture, s. 372.
  3. ↑ a b c d e Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury, s. 184.
  4. ↑ a b c d Bishop István Pankovics [Catholic-Hierarchy]. www.catholic-hierarchy.org [online]. [cit. 2025-05-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ MAGOCSI, Paul R. The shaping of a national identity: Subcarpathian Rus', 1848-1948. Cambridge, Mass: Harvard University Press 640 s. (Harvard Ukrainian series). ISBN 978-0-674-80579-8. S. 56. [dále jen The shaping of a national identity]. 
  6. ↑ MAGOCSI, Paul R.; POP, Ivan Ivanovič. Encyclopedia of Rusyn History and Culture. Toronto: University of Toronto Press, 2002. 1 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-3566-0, ISBN 978-1-4426-7443-1. S. 355. (anglicky) [dále jen Encyclopedia of Rusyn History and Culture]. 
  7. ↑ POP, Ivan Ivanovič. Malé dejiny Rusínov. 2. vydanie. vyd. Bratislava: Združenie inteligencie Rusínov Slovenska 240 s. ISBN 978-80-973455-1-8. S. 95. (slovensky) [dále jen Malé dejiny Rusínov]. 
  8. ↑ a b c d The shaping of a national identity, s. 56.
  9. ↑ a b Encyclopedia of Rusyn History and Culture, s. 355.
  10. ↑ a b Malé dejiny Rusínov, s. 97.
  11. ↑ HRYŇOCH, Ivan. Sbor, který se pro nás neuskutečnil. Současnost. Říjen 1967, čís. 10, s. 102–108. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  12. ↑ a b ÖNB-ALEX - Staatshandbuch. alex.onb.ac.at [online]. [cit. 2025-05-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury, s. 185.
  14. ↑ a b MAGYAR KIRÁLYI SZENT ISTVÁN REND [online]. [cit. 2025-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-05. (maďarsky) 

Literatura

  • MAGOCSI, Paul R. The shaping of a national identity: subcarpathian rus', 1848 - 1948. 2. print. vyd. Cambridge, Mass: Harvard University Press 640 s. (Harvard Ukrainian series). ISBN 978-0-674-80579-8. (anglicky) 
  • MAGOCSI, Paul R. With their backs to the mountains: a history of Carpathian Rus' and Carpatho-Rusyns. Budapest ; New York: Central European University Press 511 s. ISBN 978-615-5053-46-7, ISBN 978-615-5053-39-9. 
  • MAYER, Maria. The Rusyns of Hungary: political and social developments; 1860 - 1910. Příprava vydání Paul R. Magocsi; překlad János Boris. New York: Columbia Univ. Press 320 s. (East European monographs). ISBN 978-0-88033-387-0. S. 71. (anglicky) 
  • POP, Ivan Ivanovič. Malé dejiny Rusínov. 2. vydanie. vyd. Bratislava: Združenie inteligencie Rusínov Slovenska 240 s. ISBN 978-80-973455-1-8. (slovensky) 
  • POP, Ivan Ivanovič. Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1. 
  • SILVAJ, Ivan. Autobiografie Uriel Meteor (Ivan Silvaj) [online]. 2015-08-06 [cit. 2024-10-06]. Dostupné online. (rusky) 

Související články

Externí odkazy

Předchůdce:
biskup
Vasil Popovič
apoštolský administrátor
Antal Čopej 		Znak z doby nástupu 16. biskup mukačevský
Štefan Pankovič
1867–1874 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ivan Pastelij
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.