Bitva u Nikopole

Bitva u Nikopole
konflikt: Křížové výpravy, osmanská expanze
Bitva u Nikopole, ilustrace z kroniky Sébastiena Mamerota
Trvání	25. září 1396
Místo	Nikopol, Osmanská říše
Souřadnice	43°42′21″ s. š., 24°53′45″ v. d.
Výsledek	rozhodné osmanské vítězství
Strany
Osmanská říše Osmanská říše Moravské Srbsko Moravské Srbsko křížová výprava: Svatá říše římská Svatá říše římská Koruna česká Savojsko Švýcarsko Francie Burgundsko Uhersko Sedmihradsko Chorvatsko Valašsko Řád rytířů sv. Jana Benátská republika Janovská republika Janovská republika Tarnovské carství Řád německých rytířů Byzantská říše Vidinské carství    Celjské hrabství Brankovićovské Srbsko polští křižáci kastilští křižáci aragonští křižáci portugalští křižáci navarrští křižáci angličtí křižáci skotští křižáci
Velitelé
Bájezíd I. Çandarlı Ali Paša Gazi Evrenos    Stefan Lazarević Zikmund Lucemburský Stibor ze Stibořic Mikuláš II. Gorjanský Filip z Eu Jean Le Maingre Jan z Nevers Enguerrand VII. Jan z Vienne Jean de Carrouges Mircea Starý Štěpán II. Lacković Ivan Stracimir Filibert de Naillac Vuk Branković
Síla
10 000–20 000 17 000–20 000
Ztráty
výrazné ztráty většina křižáků pobita nebo zajmuta, 3 000 zajatců popraveno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V bitvě u Nikopole se 25. září 1396 střetli osmanští Turci s křižáckým vojskem tvořeným především Francouzi, Uhry, Chorvaty, Němci, Burgunďany, Bulhary, Benátčany aj. Tažení evropských sil vedených uherským králem Zikmundem Lucemburským, označované někdy jako Nikopolská křížová výprava, v tomto boji drtivě podlehlo početnějšímu turecko-srbskému vojsku osmanského sultána Bájezída I. nedaleko pevnosti Nikopolis na bulharském území.

Selhání tohoto podniku ze strany evropských křižáků se přičítá nejednotné taktice jejich společného vojska, zejména francouzským účastníkům, tj. zbrklosti rytířů z Francie, kteří provedli předčasný unáhlený výpad proti osmanským silám, bitva se pak už vyvíjela jen v neprospěch křižácké strany vedoucí až ke katastrofální porážce. Pouze malá část křižáků včetně krále Zikmunda Lucemburského se zachránila, většina padla na bojišti a část se octla v tureckém zajetí, kde byli poté popraveni. Znamenalo to také konec nadějí na záchranu skomírající Byzantské říše a balkánských národů, které ani společnými silami nemohly vzdorovat vzrůstající osmanské moci.

• KOVAŘÍK, Jiří. Čas stoleté války : (1356–1450) : rytířské bitvy a osudy III. Praha: Mladá fronta, 2006. 346 s. ISBN 80-204-1499-1. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Nikopole na Wikimedia Commons