Bukovka (Horní Radouň)

Bukovka
Lokalita
Charakter	malá vesnice
Obec	Horní Radouň
Okres	Jindřichův Hradec
Kraj	Jihočeský kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°17′2″ s. š., 15°0′52″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	3 (2021)[1]
Katastrální území	Starý Bozděchov (5,87 km²)
PSČ	378 42
Počet domů	12 (2021)[2]
Bukovka
Další údaje
Kód části obce	43907
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bukovka (německy Bukowka)^[3] je malá vesnice, část obce Horní Radouň v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Nachází se asi 2,5 kilometru severně od Horní Radouně. Bukovka leží v katastrálním území Starý Bozděchov o výměře 5,87 km².

Bukovka se dělí na západní a východní část. Jelikož se jednalo o plánovanou vesnici, má oproti okolním obcím a osadám poněkud nezvyklý ráz – domy na sebe často těsně navazují. Ve středu vesnice se nachází nyní bezejmenný rybník pojmenovaný místními „Unďák“, dříve zvaný „Zámecký“, který se zde nacházel ještě před vznikem současné vesnice^[4].^{[chybí lepší zdroj]}

Na místě dnešní Bukovky bývala nejpozději roku 1415 tvrz zvaná Vojkov. Jistý Jaroslav z Vojkova tohoto roku stvrdil svou pečetí Stížný list proti upálení Mistra Jana Husa. Další zmínka o Vojkově je datována rokem 1464, kdy zemřela jistá Dorota z Vojkova a spor o její dědictví se následně táhl do roku 1468.^[5]

Je možné, že v květnu roku 1467 byl Vojkov vypálen Zdeňkem ze Šternberka – záznamy se totiž zmiňují, že vypálil v okolí šest blíže neurčených vesnic.^[6] Ovšem pokud se tak opravdu stalo, není jisté, proč se dědicové Doroty z Vojkova úspěšně dohodli v únoru 1468 na rozdělení dědictví, pokud byla vesnice již několik měsíců vypálená. Každopádně nejpozději roku 1577 je již Vojkov v deskách zemských uváděn jen jako pustá vesnice, příslušenství Dívčích Kopů.^[7] Spolu s nimi se stal nejdříve součástí statku mnichovského, později včelnického a nakonec roku 1649 kamenického, stejně jako Bozděchov.

Roku 1790, konkrétně dne 1. února, vydal tehdejší majitel včelnického panství svobodný pán Jan Zikmund Bukůvka z Bukůvky tři smlouvy na stavbu prvních domů v nové vesnici, kterou nazval svým jménem – Bukovka. Do roku 1800 vzniklo postupně 18 stavení a tím byla výstavba nové vesnice dokončena (až dodnes žádný další dům nevznikl, naopak celkem 6 stavení zaniklo či bylo spojeno). Obyvatelstvo této osady bylo zpočátku z velké míry německojazyčné, avšak během první poloviny 19. století se postupně počeštilo.^[8]

Při sčítání lidu v letech 1850–1879 Bukovka byla osadou obce Bozděchov v okrese Pelhřimov. V letech 1880–1959 byla osadou obce Starý Bozděchov, se kterým patřila nejprve do okresu Pelhřimov, ale v letech 1900–1950 v okrese Kamenice nad Lipou. Od roku 1960 je částí obce Horní Radouň v okrese Jindřichův Hradec.^[11]

Od roku 2024 užívá zdejší Spolek přátel Starého Bozděchova, z. s., neoficiální symboly všech tří místních částí obce, které jsou také umístěny na uvítacích cedulích.

• 
  neoficiální znak místní části
• 
  neoficiální vlajka místní části

Znak i vlajka Bukovky jsou tvořeny svisle polceným polem, které je převzato z pečeti rytíře Bohuslava z Bozděchova (1454, 1458), který jako jediný z členů staršího pokolení rytířů z Bozděchova měl v pečeti štítové znamení – svisle polcený červeno-bílý štít.^{[12][ve zdroji nenalezeno]}

Červená heraldická lilie se zlatou sponou je převzata z pečeti a erbu rodu rytířů z Hojovic, jehož člen Smil byl buďto správcem, nebo dědičným držitelem tvrzi na Vojkově roku 1468.^{[13][ve zdroji nenalezeno]} Žádné pečeti ani erby rytířů z Vojkova se totiž bohužel nedochovaly.

Dva stříbrné točené rohy, nadvakráte překřížené jsou převzaty z erbu rodu Bukůvků z Bukůvky, jehož člen Jan Zikmund roku 1790 založil současnou osadu a nazval ji svým jménem.

• 
  Kaple u východní části
• 
  Rybník pod vsí
• 
  Západní část Bukovky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bukovka na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Bukovka v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Bukovka v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)