Emil Valčík

Emil Valčík
Narození18. září 1909
Smolina (Valašské Klobouky)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. října 1942
koncentrační tábor Mauthausen
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven zastřelením
BydlištěBrno, Karla Wawry (dnes Havlíčkova) 71
Povolánískladník, obchodní sluha
Znám jakobratr parašutisty Josefa Valčíka
Nábož. vyznánířímskokatolické
ChoťAnna Valčíková roz. Ležáková (1911–1942)
DětiLubomír Valčík (1937–1974)
RodičeJan Valčík (1880–1942), Veronika Valčíková roz. Bětíková (1888–1942)
PříbuzníJosef Valčík (1914–1942), (bratr), Antonín Valčík (1919–1942) (bratr), Alois Valčík (1908–1942) (bratr), Ludmila Valčíková (1923–1942) (sestra), Terezie Beňová roz. Valčíková (1912–1942) (sestra), Františka Sívková roz. Valčíková 1917–1942) (sestra), Marie Kolaříková roz. Valčíková (1917–1942) (sestra)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Valčík (18. září 1909 Smolina, Valašské Klobouky – 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl bratr parašutisty rotmistra Josefa Valčíka z výsadku Silver A, popravený nacisty.

Život

Emil Valčík se narodil 18. září 1909 ve Smolině u Vlašských Klobouk do chudé početné rodiny Jana Valčíka (1880–1942) a Veroniky Valčíkové, rozené Bětíkové (1888–1942). Měl sedm sourozenců – tři bratry a čtyři sestry: kromě mladšího bratra (parašutisty) Josefa Valčíka (1914–1942) měl ještě mladšího bratra Antonína Valčíka (1919–1942) a staršího bratra Aloise Valčíka (1908–1942), dále mladší svobodnou sestru Ludmilu Valčíkovou (1923–1942) a tři mladší již provdané sestry: Terezii Beňovou (rozená Valčíková; 1912–1942) a dvojčata Františku Sívkovou (rozená Valčíková; 1917–1942) a Marii Kolaříkovou (rozená Valčíková; 1917–1942).[1]

Emil Valčík se živil jako skladník a obchodní sluha.[1] 1. července 1934 se v Brně oženil s Annou Ležákovou (* 11. ledna 1911 Kladeruby nad Oslavou).[2] Manželé žili v Brně, Karla Wawry 71 (dnes Havlíčkova)[1] a 14. dubna 1937 se jim narodil syn Lubomír (Luboš).[3]

Jeho bratr Josef Valčík, člen skupiny Silver A, byl v protektorátu vysazen v noci z 28. na 29. prosince 1941.[4] Emil Valčík byl se svým bratrem ve spojení již od ledna 1942 a rovněž mu s manželkou Annou v dubnu téhož roku poskytli ubytování.[2] V té době již gestapo znalo parašutistovu identitu a usilovně po něm pátralo.[4] Josef Valčík se spolu s Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem podílel na přípravách atentátu na Heydricha, který byl úspěšně proveden dne 27. května 1942 a na jehož následky zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich 4. června 1942 umírá. Po zradě Karla Čurdy, který se dobrovolně přihlásil na gestapu 16. června 1942, a po boji v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze (kde Josef Valčík padl) se rozpoutala vlna zatýkání.[4] Emil Valčík byl zatčen již 15. června 1942.[2][4] Předtím se ukrýval v lese, ale ze strachu o manželku a syna se vrátil domů. Gestapo ho zatklo společně s manželkou.[2]

Z policejní vazby na Karlově náměstí v Praze byl stejně jako jeho manželka a další příbuzní deportován do Malé pevnosti Terezín, odkud byli transportováni do koncentračního tábora Mauthausen. Emil Valčík byl zastřelen 24. října 1942 ve 13.32 hodin, manželka Anna v 9.24 hodin téhož dne.[1]

Syn Lubomír

Synovi Lubomírovi bylo v době popravy rodičů pět let. Jeho strýc (matčin bratr) Vincenc Ležák (1908–???) ho poté ukrýval a vychovával v Kladerubech čp. 57.[3][5] Lubomír zemřel 24. srpna 1974.

Připomínky

  • Jeho jméno (Valčík Emil *18. 9. 1909), jméno jeho manželky (Valčíková Anna roz. Ležáková *11. 1. 1911) a dalších příbuzných jsou uvedena na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[6][7]
  • Jména Emila Valčíka, Anny Valčíkové a dalších rodinných příslušníků jsou uvedena na pomníku obětem druhé světové války ve Smolině (Valašské Klobouky) umístěném u kaple vedle Božích muk. Na pomníku je nápis: "PAMÁTCE KAPITÁNA JOSEFA VALČÍKA / 2. 11. 1914 - 18. 6. 1942 / ČLENA PARAŠUTISTICKÉ SKUPINY-SILVER-A / ÚČASTNÍKA ATENTÁTU NA R. HEYDRICHA". Na druhé desce je nápis: "PAMÁTCE OBĚTEM NACISTICKÉ OKUPACE / JAN VALČÍK * 24. 10. 1880 / VERONIKA VALČÍKOVÁ * 10. 11. 1888 / ANTONÍN VALČÍK * 24. 3. 1919 / LUDMILA VALČÍKOVÁ * 26. 4. 1923 / JAN BEŇO * 6. 2. 1908 / TEREZIE BEŇOVÁ * 5. 1. 1912 / EMIL VALČÍK * 18. 9. 1909 / ANNA VALČÍKOVÁ * 11. 1. 1911 / ZEMŘELI V MAUTHAUSENU 24. 10. 1942 / MUSELI PADNOUT PROTOŽE NEZRADILI".[8]
  • V Brně byly instalovány tzv. kameny zmizelých věnované Emilu a Anně Valčíkovým. Kameny byly slavnostně odhaleny 24. října 2022 na chodníku před posledním bydlištěm manželů Valčíkových na Havlíčkově ulici č. 71.[9] Na kameni věnovaném Emilu Valčíkovi je nápis: "ZDE ŽIL EMIL VALČÍK / NAR. 18. 9. 1909 / BRATR PARAŠUTISTY JOSEFA VALČÍKA / ZAVRAŽDĚN 24. 10. 1942 V MAUTHAUSENU".[10]

Galerie

  • Manželka Anna Valčíková, rozená Ležáková
    Manželka Anna Valčíková, rozená Ležáková
  • Pomník spolupracovníků parašutistů a jejich rodinných příslušníků na terase kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze
    Pomník spolupracovníků parašutistů a jejich rodinných příslušníků na terase kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze
  • Pomník obětem 2. světové války ve Smolině
    Pomník obětem 2. světové války ve Smolině
  • Kameny zmizelých Emila a Anny Valčíkových během jejich instalace 24. října 2022
    Kameny zmizelých Emila a Anny Valčíkových během jejich instalace 24. října 2022
  • Kameny zmizelých Emila a Anny Valčíkových během slavnostního odhalení 24. října 2022
    Kameny zmizelých Emila a Anny Valčíkových během slavnostního odhalení 24. října 2022
  • Kameny zmizelých Emila a Anny Valčíkových
    Kameny zmizelých Emila a Anny Valčíkových

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d JANÍK, Vlastislav; ČVANČARA, Jaroslav; LEDVINKA, Václav. Pamětní kniha: 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. 2. opravené a doplněné vydání. vyd. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav: Oblastní muzeum Praha-východ 381 s. ISBN 978-80-904878-5-7, ISBN 978-80-7649-038-3. 
  2. ↑ a b c d Emil Valčík. Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2025-07-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Lubomír Valčík. Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2025-07-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc 1942. 1. vyd. Praha: Centrum české historie a Oblastní muzeum Praha-východ, 2025. ISBN 978-80-88162-24-7. 
  5. ↑ Vincenc Ležák. Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2025-07-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ Pomník Obětem 2. světové války | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-07-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2019-07-20 [cit. 2025-07-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ Pomník Obětem 2. světové války | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-07-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ Kameny zmizelých pro Annu a Emila Valčíkovy. www.mzm.cz [online]. [cit. 2025-07-27]. Dostupné online. 
  10. ↑ Kameny zmizelých – Emil a Anna Valčíkovi | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-07-27]. Dostupné online. 
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.