Kontratenor

Český pěvecký virtuóz, sopránový kontratenorista a tenor s italskými kořeny Pavel Rudolf Plasche

Kontratenor (countertenor) je odborné označení pro vysoký mužský hlas zpívající technikou, která je některými kontratenory pokládána i za falzet (hlavový tón).

Protože se lidský hlas rozděluje na dva typy (mužský a ženský) a každá kategorie ještě dále dle jednotlivého hlasového rozsahu na velmi hluboké, hluboké, střední a vysoké, tak se i kontratenorový rozsah hlasu rozděluje na velmi hluboký (cA = Kontraalt), hluboký (A = alt), střední (mS = mezzo-soprán) a vysoký (S = soprán).

Hlasový rozsah kontratenoristů je tedy přibližně: c - a3 (C3 - A6).

Kontratenoristé mohou zpívat velmi vysoké tóny, které běžně spadají do ženského rozsahu, a díky jejich kráse tzv. „andělského hlasu“ dnes zpívají i role určené pro (především v opeře) barokní kastráty.[p 1] Ve skutečnosti však zpívání ve falzetové poloze údajně kontratenorové technice škodí.[1]

Slavní kontratenoristé 20.–21. století

  • Alfred Deller (1912–1979)
  • Russell Oberlin (1928–2016)
  • Peter Giles (1939–)
  • James Bowman (1941–)
  • Paul Esswood (1942–)
  • Henri Ledroit (1946–1988)
  • René Jacobs (1946–)
  • Wim Mertens (1953–)
  • Jochen Kowalski (1954–)
  • Michael Chance (1955–)
  • Dominique Visse (1955–)
  • Gérard Lesne (1956–)
  • Derek Lee Ragin (1958–)
  • Marco Lazzara (1962–)
  • Brian Asawa (1966–2016)
  • David Daniels (1966–)
  • Andreas Scholl (1967–)
  • Bejun Mehta (1968–)
  • Jan Mikušek (1970–)
  • Lawrence Zazzo (1970–)
  • Luc Arbogast (1975–)
  • Adam Lopez (1975–)
  • Jakub Burzyński (1976–)
  • Max Emanuel Cenčić (1976–)
  • Xavier Sabata (1976–)
  • Pavel Rudolf Plasche (1977–)
  • Philippe Jaroussky (1978–)
  • Lestyn Davies (1979–)
  • Vitas (1979–)
  • Christophe Dumaux (1979–)
  • Florin Cezar Ouatu (1980–)
  • Mathieu Salama (1980–)
  • Franco Fagioli (1981–)
  • David Hansen (1981–)
  • Valer Barna-Sabadus (1986–)
  • Jakub Józef Orliński (1990–)
  • Mitch Grassi (1992–)
  • Dimaš Kudajbergen (1994–)
  • Vojtěch Pelka (1999–)

Slavné kontratenorové árie a role

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Kontratenoři však byli běžní ve francouzské opeře již od jejích prvopočátků (vyskytovali se již v operách J.-B. Lullyho, italského tvůrce francouzské opery, který je uvedl ve Francii do módy), protože francouzské publikum nemělo (na rozdíl od např. italského) zpěv kastrátů v oblibě.

Reference

  1. ↑ Richard Miller, On the Art of Singing, ISBN 978-0-19-977392-3, str. 133
  2. ↑ Sporné. Podle Anthonyho Hickse jde o part pro chlapecký soprán, původně představpvaný Williamem Savagem předtím, než přišel o hlas (Giustino, in Sadie, II, s. 440).
  3. ↑ Sporné. Podle Anthonyho Hickse malý sopránový part Childerica, který nemá árie, byl zřejmě zpívaný o oktávu níže Williamem Savagem těsně po jeho ztrátě hlasu (Faramondo, in Sadie, II, 121).
  4. ↑ Velmi nepravděpodobné. Podle Anthonyho Hickse byla tato role původně zamýšlena pro kontraaltistku Marii Antonii Marchesiniovou, avšak z důvodu její nemoci tuto roli při premiéře zpíval herec s tenorovým rejstříkem, avšak napříště byla Händelem svěřována vždy ženským zpěvačkám (viz David Vickers, „Händel Saul. The Sixteen's magnificent new recording of Händel's Saul“, Gramophone; Robert Hugill, CD Review – Händel's Saul, „Planet Hugill – A world of classical music“, 19. září 2012).
  5. ↑ Role původně pro vysoký hlas, soprán nebo vyšší kontratenor (Paul Griffiths, Grand Macabre, Le, in Sadie, II, p. 511).
  6. ↑ Roli vytvořil tenor David Knutson, byla však zamýšlena pro tenor i kontratenor (Andrew Clements, Lear, in Sadie, II, p. 1115).
  7. ↑ Hudebně zpracováno několika barokními autory, vč. G. F. Händela, A. Vivaldiho, či J.-P. Rameaua (viz: The Enchanted Island: The Music, The Metropolitan Opera).

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.