Heinrich Dennig

Heinrich Dennig
Prezident Námořního kontrolního úřadu
Ve funkci: 1907 – 1908
Předchůdce	Arthur von Chiari
Nástupce	Friedrich Albert von John
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	kontradmirál (1906), kapitán řadové lodi (1901), fregatní kapitán (1898), korvetní kapitán (1894)
Narození	17. srpna 1853 Terst
Úmrtí	20. dubna 1926 (ve věku 72 let) Vídeň
Profese	námořník
Ocenění	Řád železné koruny, Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich Martin Dennig (17. srpna 1853 Terst – 20. dubna 1926 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1871, podílel se na technologickém rozvoji loďstva a absolvoval několik zaoceánských cest. Později byl velitelem několika válečných lodí a v závěru kariéry zastával funkce v námořní administraci. V roce 1906 byl povýšen do hodnosti kontradmirála a v roce 1909 byl penzionován.

Byl synem námořního strojníka Friedricha Denniga (1814–1877). První vzdělání získal na evangelické škole v rodném Terstu a v letech 1867–1871 studoval na C. k. námořní akademii v Rijece. K námořnictvu vstoupil jako kadet v roce 1871 a na korvetě SMS Dandolo cestoval do Rumunska. Vystřídal službu na různých lodích a v roce 1874 získal hodnost praporčíka.^[1] Působil také u námořního arzenálu a sborového námořního velitelství v Pule. V roce 1883 byl jako navigační důstojník na parníku SMS Pola účastníkem expedice do severního Atlantiku k ostrovu Jan Mayen pod velením kapitána Franze Müllera. Poté postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1883,^[2] poručík I. třídy 1885).^[3] Mimo jiné se věnoval výcviku kadetů námořní akademie v oboru dělostřelectva (v letech 1888–1890 na cvičné lodi SMS Alpha), kromě toho byl důstojníkem na císařské jachtě SMS Miramar a velitelem menších plavidel typu torpédových člunů. V letech 1890–1891 prvním důstojníkem u sborového námořního velitelství v Pule^[4] a poté dělostřeleckým důstojníkem na křižníku SMS Kaiserin Elisabeth (1891–1892).^[5] Pod velením kapitána Moritze Sachse se jako první důstojník na korvetě SMS Saida zúčastnil dvouleté zaoceánské plavby na Dálný východ a k břehům Austrálie (1892–1894).^[6]

V hodnosti korvetního kapitána (1. listopadu 1894) strávil jeden rok jako velitel staniční lodi SMS Narenta v černohorském Tivatu (1894–1895),^[7] poté byl přednostou 4. oddělení pro výstavbu lodí v námořní sekci ministerstva války ve Vídni (1895–1899).^[8] Mezitím byl k datu 1. května 1898 povýšen na fregatního kapitána.^[9] Na vlajkové lodi SMS Leopard byl v letech 1899–1900 velitelem křižníkové flotily a poté působil jako přednosta IV. oddělení u Námořního technického výboru (1900–1902).^[10]

K datu 1. ledna 1901 byl povýšen do hodnosti kapitána řadové lodi.^[11] V létě 1902 byl na křižníku SMS Kaiser Franz Joseph I. velitelem torpédové flotily^[12] a následně zastával funkci viceprezidenta Námořního technického výboru (1902–1906). Mezitím velel několika dalším válečným lodím (SMS Pelikan 1903) a v letech 1904–1905 byl na bitevní lodi SMS Habsburg velitelem eskadry.^[13] Ke dni 1. května 1906 získal hodnost kontradmirála^[14] a nakonec byl v letech 1907–1908 prezidentem Námořního kontrolního úřadu.^[15][16] V listopadu 1908 byl odeslán na dlouhodobou dovolenou a k datu 1. prosince odeslán do penze.^[17]

Po odchodu do výslužby se trvale usadil ve Vídni^[18]

Během služby u námořnictva se stal nositelem několika ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[19][20]

• Vojenský záslužný kříž (1890)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1896)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• rytířský kříž Řádu Františka Josefa (1899)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1909)

• Řád Osmanie II. třídy (1905, Osmanská říše)
• komandérský kříž Řádu Spasitele (1905, Řecko)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 218–222 (heslo Heinrich Martin Dennig) ISBN 3-7648-2519-7