Jacob van Zuylen van Nijevelt
| Jacob Pieter Pompejus van Zuylen van Nijevelt | |
|---|---|
 | |
| Narození | 29. června 1816 Dordrecht |
| Úmrtí | 4. listopadu 1890 (ve věku 74 let) Haag |
| Místo pohřbení | Almen |
| Alma mater | Utrechtská univerzita (1836–1840) |
| Povolání | politik a diplomat |
| Ocenění | komandér Řádu nizozemského lva (1861) velkokříž Řádu nizozemského lva (1885) |
| Nábož. vyznání | Reformovaná nizozemská církev |
| Choť | Francina Wilhelmina Marie Schasová (od 1841)[1] Jacoba Aletta Francina Schasová (od 1854)[1] Emilie Annette Rochussen (od 1857)[1] |
| Děti | Maria Arnoudina Barones van Zuylen van Nijevelt[2] Johanna Henriette Francina Barones van Zuylen van Nijevelt[2] Pauline Adriana Jacoba van Zuylen van Nijevelt[2][3] Jacqueline Carnelie Barones van Zuylen van Nijevelt[2] |
| Rodiče | Arnout van Zuylen van Nijevelt[2] a Maria Arnoudina Repelaer[2] |
| Rod | Van Zuylen van Nijevelt |
| Funkce | člen Druhé komory Generálních stavů (1849–1850) člen Druhé komory Generálních stavů (1850–1852) člen Druhé komory Generálních stavů (1854–1861) premiér Nizozemska (1861) člen Druhé komory Generálních stavů (1864–1866) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jacob Pieter Pompejus, baron van Zuylen van Nijevelt (28. června 1816 Dordrecht – 4. listopadu 1890 Haag) byl nizozemský politik a diplomat. V roce 1861 byl 241 dní premiérem Nizozemska. Souběžně držel post ministra zahraničních věcí. Tuto funkci vykonával již v letech 1852–1853. Začínal jako liberál, ale po svém třetím manželství (1857) se pod vlivem svého nového tchána Jana Jacoba Rochussena ocitl v konzervativnějších vodách.[4]
Život
Vystudoval práva na Univerzitě v Utrechtu, doktorát získal roku 1840. V roce 1849 se stal prvně poslancem sněmovny (jejím členem 1849-1852, 1854–1861 a 1864-1867).
Byl ministrem zahraničních věcí v Thorbeckeho první vládě. Tento kabinet klopýtl v roce 1853 kvůli tzv. dubnovému hnutí, tedy protestům proti záměru papeže Pia IX. obnovit v Nizozemsku církevní hierarchii. Zuylen byl protestujícími a některými kolegy neprávem obviněn ze snahy zatajit tento papežův záměr.[5]
V roce 1861 získal post ministra zahraničních věcí znovu a k tomu se postavil i do čela vlády. Ovšem dostal se do konfliktu se svými ministry ohledně koloniální politiky, a když se král postavil na stranu jeho oponentů, Zuylen rezignoval. Po roce 1864 vytvořil v parlamentu vlivnou konzervativní skupinu nazývanou jeho jménem, která oponovala jak liberálům, tak nábožensky konzervativním antirevolucionářům.
Roku 1867 přešel do diplomatických služeb a byl jmenován velvyslancem ve Francii. Tento úřad zastával osmnáct let, až do roku 1885. Byl účastníkem neúspěšných jednání o prodeji Lucemburska Francii, zažil obléhání Paříže ve válce roku 1870 a získal si sympatie Pařížanů tím, že v této kritické chvíli v metropoli zůstal, na rozdíl od většiny ostatních velvyslanců. Opustil ji nicméně během povstání komunardů v roce 1871.
Roku 1888 byl jmenován členem Senátu a v roce 1889 státním ministrem. Obojím byl až do smrti.
Reference
- ↑ a b c Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Mr. J.P.P. baron van Zuylen van Nijevelt. Parlement.com [online]. [cit. 2025-07-23]. Dostupné online.
- ↑ Zuylen van Nijevelt, Mr. Jacob Pieter Pompejus baron van. Nieuw Nederlandsch biografisch woordenboek. Deel 9 [online]. [cit. 2025-07-23]. Dostupné online. (nizozemsky)
