Jaderná elektrárna Ning-te

Jaderná elektrárna Ning-te
Stát	Čína Čína
Umístění	Ning-te, Fu-ťien
Stav	v provozu
Začátek výstavby	18. února 2008
Zprovoznění	15. dubna 2013
Vlastník	Fujian Ningde Nuclear Power Company
Provozovatel	Fujian Ningde Nuclear Power Company
Zhotovitel	CNNC
Jaderná elektrárna
Reaktory v provozu	4 × 1089 MW
Reaktory ve výstavbě	2 × 1210 MW
Typ reaktorů	CPR-1000 Hualong One
Palivo	Uran 235U
Elektrická energie
Celkový výkon	4356 MW
Souřadnice	27°2′42″ s. š., 120°17′0″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaderná elektrárna Ning-te (čínsky znaky tradiční 宁德核电站) je provozní jaderná elektrárna v Číně. Nachází se v provincii Fu-ťien v městské prefektuře Ning-te. Elektrárnu vlastní a provozuje společnost Fujian Ningde Nuclear Power Company.

Lokalitu Ning-te si pro jadernou elektrárnu vybrala skupina Guangdong Nuclear Power Group 1. dubna 2004.^[1] O projekt v roce 2006 projevila zájem i hongkongská soukromá energetická společnost Datang Corporation, která v něm získala podíl přibližně 49 %. Důvodem pro výběr této lokality pro jadernou elektrárnu byla především skutečnost, že nejsilnější hospodářský růst byl ve východní pobřežní oblasti Číny a uhelné elektrárny v této oblasti trpěly chronickým nedostatkem uhlí, které muselo být dováženo ze západní a severní Číny. Skupina Guangdong Nuclear Power Group původně plánovala postavit pouze dva reaktory, každý s kapacitou 1000 MW za přibližně 2,9 miliardy amerických dolarů. Dne 23. března 2006 založily skupiny Guangdong Nuclear Power Group a Datang Corporation společnou provozní společnost Fujian Ningde Nuclear Power Company Limited.^[2] Vzhledem k počtu zájemců a odpovídající poptávce po elektřině byly plány upraveny a byla plánována jaderná elektrárna se šesti bloky, z nichž měly být zatím postaveny čtyři.

První fáze výstavby původně počítala s výstavbou čtyř reaktorů, každý o výkonu 1000 MW. Národní rozvojová a reformní komise tento projekt schválila v září 2006. Místní průmysl měl dodat přibližně 75 % komponentů pro bloky 1 a 2 a u třetího a čtvrtého bloku se měl podíl regionálních společností na dodávkách zvýšit na přibližně 85 %. Náklady na první fázi rozšíření měly činit přibližně 51 miliard juanů (7,2 miliardy amerických dolarů). Přípravné práce na staveništi začaly v listopadu 2007. Jaderná elektrárna měla parametry reaktorů kopírovat jadernou elektrárnu Lin-chao, přesněji její loky 3 a 4.^[3]

Slavnostním ceremoniálem na staveništi byla 18. února 2008 zahájena výstavba prvního bloku.^[1][4] Výstavba konvenční části bloků 1 a 2 začala 13. července.^[5] Výstavba druhého bloku začala 12. listopadu 2008.^[6] Dne 17. dubna 2009 byla podepsána smlouva se společností Areva na dodávku oběhových čerpadel pro jaderné elektrárny Jang-ťiang a Ning-te, jelikož reaktory CPR-1000 jsou založeny na francouzském modelu reaktoru Framatome M310.^[7] Odlévání kontejnmentů začalo 27. srpna 2009. Do této doby byly kompletně odlity pouze základy prvních dvou bloků, které se staví jako dvojité bloky. Datum bylo záměrně zvoleno, protože se jednalo o 60. výročí Národního dne Čínské lidové republiky.^[8] Dne 27. listopadu 2009 byla kopule první reaktorové budovy vyzdvižena na kontejnment, čímž byly dokončeny konvenční práce na budově 1. bloku.^[9] Dne 8. ledna 2010 začala výstavba třetího bloku s 23 denním předstihem.^[10][11] Na rozdíl od ostatních reaktorů měl být 3. blok první, který byl vybaven digitálním řídicím systémem vyrobeným v Číně. Přibližně ve stejnou dobu dosáhly práce na druhém bloku svého vrcholu.^[12] Dne 22. ledna 2010, s 98denním předstihem, začala výstavba konvenčních budov, turbínových hal třetího a čtvrtého bloku.^[13] Dne 8. srpna 2010 byla na kontejnment umístěna kopule druhé reaktorové budovy, a to o 60 dní dříve^[14] (dle World Nuclear News o 60 dní dříve).^[15] Dne 29. září 2010 byla zahájena výstavba čtvrtého bloku jaderné elektrárny^[16], čímž se s jadernou elektrárnou Chung-jen-che stala jednou z mála jaderných elektráren v Číně, kde se stavěly 4 bloky najednou.^[17] Dne 7. března 2011 byl uveden do provozu rozvaděč 220 kV pro oba bloky pro vnitřní napájení.^[18] Dne 7. dubna 2011 dorazila na staveniště tlaková nádoba reaktoru prvního bloku. Tlakovou nádobu vyrobila společnost Dongfang Electric Corporation.^[19] Dne 26. srpna 2011 byla na kontejnment umístěna kopule třetí reaktorové budovy, přibližně o 80 dní dříve, než bylo plánováno.^[20] Dne 28. listopadu 2011 byl první blok uveden do studeného zkušebního provozu.^[21] Dne 5. května 2012 byla na kontejnment umístěna kopule reaktorové budovy čtvrtého bloku.^[22] Dne 28. prosince 2010 začalo zavážení paliva do prvního reaktoru.^[23] Dne 3. května 2013 byla dokončena instalace tří parogenerátorů ve třetím bloku.^[24] Dne 23. května 2013 byla tlaková nádoba třetího bloku vyzdvižena do konečné polohy.^[25] Dne 16. srpna 2013 vstoupil druhý blok do horkého zkušebního provozu.^[26] Dne 7. února dorazila na místo tlaková nádoba reaktoru čtvrtého bloku.^[27]

Podle plánu měly všechny čtyři bloky zahájit provoz mezi lety 2012 a 2015. Dne 28. prosince 2012 byl první blok poprvé synchronizován s elektrickou sítí.^[4] Dne 23. února 2013 se u bloku zpočátku vyskytly problémy s kondenzačními čerpadly, která zpočátku dodávala pouze nestabilní chladicí vodu a způsobovala kolísání teploty v systémech. Opravy čerpadel problém vyřešily a omezily kolísání na asi 4°C. Po různých elektrických testech s čerpadly pracujícími na 75 až 87 % výkonu vydal dozorový orgán 6. března 2013 souhlas se zahájením provozu bloku na plné zatížení s 90 % výkonu.^[28] Dne 6. března 2013 blok poprvé běžel na plné zatížení. Následovaly různé simulované havarijní situace, při kterých byl testován bezpečnostní systém bloku.^[28] Blok byl uveden do komerčního provozu 18. dubna 2013.^[4][29] Blok překročil původní harmonogram 56 měsíců od zahájení výstavby do komerčního uvedení do provozu celkem o čtyři měsíce a dosažení pravidelného provozu trvalo celkem 60 měsíců.^[30] Dne 4. ledna 2014 v 15:11 místního času byl druhý blok oficiálně synchronizován s elektrickou sítí.^[6][31] Dne 20. února 2014 běžel blok poprvé na plné zatížení. ne 4. května 2014 byl blok převeden do komerčního provozu.^[6] Dne 7. března 2015 bylo v třetím bloku poprvé dosaženo kritičnosti v reaktoru a 21. března ve 20:08 byl synchronizován se sítí.^[32][33] Blok byl převeden do komerčního provozu 10. června 2015.^[10] Dne 31. prosince 2015 začalo zavážení prvního jaderného paliva do 4. bloku, které bylo dokončeno 3. ledna 2016.^[34] Dne 29. března 2016 byl 4. blok oficiálně uveden do provozu jako 32. jaderný reaktor v Číně. Dne 21. července 2016 blok vstoupil do komerčního provozu.^[16]

Ve druhé fázi výstavby měla být jaderná elektrárna rozšířena o dva další reaktory, každý s výkonem 1000 MW. Umístění bloků je zvláštní, protože se nacházejí na blízkém ostrůvku, kvůli čemuž musel být v rámci propojení postaven most. Ostrov byl rozšířen, aby se na něj bloky vešly. Původně bylo plánováno vybavit bloky stejnými reaktory CPR-1000, které jsou generace II+, ale po havárii elektrárny Fukušima v Japonsku bylo rozhodnuto o změně modelu reaktoru na ACPR-1000, který je III. generace. V srpnu 2015 společnost China General Nuclear Power Corporation však prohlásila, že pro výstavbu pátého a šestého bloku použije dva reaktory Hualong One.^[35] Dne 23. února 2016 společnost oznámila, že požádala o schválení pro oba bloky.^[36][37]

Původně se předpokládalo, že výstavba pátého bloku začne v roce 2016 a šestého v roce 2017. Uvedeny do provozu měly být v letech 2021 a 2022. Výstavba pátého bloku byla zahájena dne 27. července 2024 a šestý blok se má začít stavět v roce 2025.^[38]

• Jaderná energetika v Číně