Jiří Brožek

Jiří Brožek
Jiří Brožek (2025)
Narození	11. března 1947 (78 let) Roudnice nad Labem
Alma mater	Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze (1967–1973)
Povolání	střihač a fotograf
Zaměstnavatel	Filmové studio Barrandov (1973–1991)
Ocenění	Cena mladých Festivalu české a slovenské filmové veselohry (1980) Český lev za nejlepší střih (1993, 1998, 2000, 2003, 2005, 2006, 2007, 2011 a 2017) Slnko v sieti za Nejlepší filmový střih (2006 a 2012) Cena prezidenta MFF Karlovy Vary za mimořádný přínos české kinematografii (2025)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Brožek (* 11. března 1947, Roudnice nad Labem) je český filmový střihač a držitel devíti Českých lvů za nejlepší střih.

Během mládí v rodné Roudnici docházel do hodin houslí k Vladimíru Klárovi, jenž ve městě vytvořil ochotnický operní soubor. Přestože se tomuto oboru v budoucnu již nikdy nevěnoval, zůstala pro něj vážná hudba důležitým zdrojem poznání souvislostí.^[1] Své výtvarné cítění tříbil pod vedením tehdejšího ředitele roudnické galerie Miloše Saxla.

Kvůli omezeným možnostem výběru zvolil jako syn geodeta střední zeměměřickou průmyslovou školu.^[1][2] Následně v letech 1967–1973 vystudoval obor filmová a televizní střihová skladba na pražské FAMU (diplomová práce Avantgardní výtvarníci a film, filmy Temná brána noci, Tvrdohlavý Lot a Konfrontace).^[1] Mezi jeho pedagogy najdeme jména filmového avantgardisty Jana „Fajfky“ Kučery (žáka Jana Mukařovského) nebo spisovatele Milana Kundery, mezi spolužáky z jiných kateder absolventy Pražské školy jugoslávského filmu Gorana Paskaljeviće a Rajka Grliće, polskou režisérku Agnieszku Holland nebo dokumentaristku Helenu Třeštíkovou.

V roce 1973 nastoupil do Filmového studia Barrandov, kde působil až do roku 1991. Střihačka Jiřina Lukešová, které asistoval na filmech Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi a Na samotě u lesa, jej po svém odchodu do důchodu doporučila jako svého nástupce režisérům Jiřímu Menzelovi a Jaroslavu Papouškovi.^[3] Od roku 1976 už Brožek působí jako samostatný střihač, kdy jeho prvním filmem byla komedie Jaroslava Papouška Konečně si rozumíme.^[1]

Za svou kariéru sestříhal Jiří Brožek více než 100 celovečerních filmů, desítky televizních inscenací a řadu televizních seriálů. V barrandovské střižně mu prošly pod rukama filmové pásy s díly starší generace režisérů, jako byli Karel Kachyňa (Lásky mezi kapkami deště, Pozor, vizita!, Smrt krásných srnců), Jiří Menzel (Postřižiny, Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková), Věra Chytilová (Panelstory, Kalamita, Vlčí bouda), Ladislav Smoljak (Kulový blesk, Vrchní, prchni, Jára Cimrman ležící, spící) nebo Dušan Klein (Jak svět přichází o básníky, Dobří holubi se vracejí, Vážení přátelé, ano), mezi mladší potom patřili Jaroslav Soukup (Záchvěv strachu, Pěsti ve tmě), Karel Smyczek (Sněženky a machři, Krajina s nábytkem) nebo Tomáš Vorel (Pražská 5, Kouř).

V tomto období bydlel na Malé Straně, kde jej na svých snímcích několikrát zachytil fotograf Stanislav Tůma. V 80. letech Jiřího Brožka právě kvůli kontaktům s režimu nepohodlnými umělci sledovala StB v akci pod krycím názvem ČAS I (arch. č. SL-1087 MV).

Po odchodu z Barrandova navázal od 90. let spolupráci s Vladimírem Michálkem (Je třeba zabít Sekala, Anděl Exit, Babí léto), Petrem Nikolaevem (…a bude hůř) nebo Martinem Šulíkem (Klíč k určování trpaslíků, Sluneční stát, Cigán). Se Šulíkem a historikem Janem Lukešem vytvořil projekt mapující československou kinematografii 60. let Zlatá šedesátá. S Václavem Havlem připravil jeho filmový debut Odcházení.

Ze spolupráce s dalšími tvůrci lze uvést filmy Člověk proti zkáze, Něžný barbar, Svědek umírajícího času nebo Vracenky. Sestříhal seriály Krkonošské pohádky (2. a 3. řada), Lekár umierajúceho času, Sanitka nebo Vlak dětství a naděje. V jeho tvorbě najdeme i experimentální filmy, divadelní záznamy, filmový dabing, reklamy aj. (např. znělka 30. ročníku MFF Karlovy Vary z roku 1995).

Je držitelem devíti (z 13 nominací) ocenění Český lev za nejlepší střih filmů Krvavý román (1993), Je třeba zabít Sekala (1998), Anděl Exit (2000), Nuda v Brně (2003), Sluneční stát (2005), Hezké chvilky bez záruky (2006), …a bude hůř (2007), Odcházení (2011) a Špína (2017)^[4], dvakrát (ze 4 nominací) získal slovenskou filmovou cenu Slnko v sieti za Nejlepší strih filmů Sluneční stát (2006) a Cigán (2012)^[5] a na 2. ročníku Festivalu české a slovenské filmové veselohry v Novém Městě nad Metují obdržel Cenu Studia mladých Československého rozhlasu za nejpozoruhodnější tvůrčí čin mladého umělce za střih filmu Panelstory (1980)^[6]. Za film Je třeba zabít Sekala byl nominován na Polskou filmovou cenu Orel.

V roce 2025 mu Jiří Bartoška udělil Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary za mimořádný přínos české kinematografii.^[7]

Je členem České filmové a televizní akademie (ČFTA)^[8] a čestným členem Slovenské filmové a televizní akademie (SFTA)^[9].

Má tři děti a dvě vnoučata.

• GREGOR, Marek – KADLECOVÁ, Kateřina. Nesnáší, když o něm někdo říká, že je legenda. In: Excellent film. Samostatně neprodejná příloha časopisu Reflex. Praha: Czech News Center, 2025, roč. 36, č. 25, s. 58–62.
• KUBA, Bronislav. Kurňa, to není tak úplně blbý film. In: KUBA, Bronislav. Slavnosti sněženek: lidské osudy a odhalená tajemství v Hrabalově Kersku. Kersko: Vlastním nákladem, 2014, s. 159–165. ISBN 978-80-260-5646-1
• MELOUNEK, Pavel. Eliminátor blbosti. In: Reflex. Praha: Ringier ČR, 1994, roč. 5, č. 12, s. 46–47.
• MELOUNEK, Pavel. Horečky všedního dne aneb Nová jména, nové pohledy v našem filmu 70. a 80. let. Praha: Československý filmový ústav, 1987, s. 88.
• MELOUNEK, Pavel. Proměna zeměměřiče Jiřího B. In: Záběr: Časopis filmového diváka. Praha: Panorama, 1983, roč. 16, č. 26, s. 6. ISSN 0139-7664 – In: MELOUNEK, Pavel. Necenzurovaná zpráva o českém filmu. České Budějovice: Artes Liberales, 2010, s. 74–76. ISBN 978-80-904745-1-2
• MÍŠKOVÁ, Věra. Jiří Brožek, lev českého střihu. In: Festival. Zvláštní vydání deníku Právo. 2025, č. 2, s. 16–18.

• Alois Fišárek
• Jiřina Lukešová

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Brožek na Wikimedia Commons
• Jiří Brožek ve Filmovém přehledu
• Jiří Brožek v Databázi Slovenského filmového ústavu
• Jiří Brožek v Česko-Slovenské filmové databázi
• Jiří Brožek ve Filmové databázi
• Jiří Brožek na Kinoboxu
• Jiří Brožek v Internet Movie Database (anglicky)
• Jiří Brožek v The Movie Database (anglicky)
• Jiří Brožek v databázi ČFTA
• Jiří Brožek v databázi České televize
• Jiří Brožek na KVIFF.TV
• Jiří Brožek tvůrci projektu Zlatá šedesátá
• Nedostižným lvím králem je střihač Jiří Brožek (Irena Hejdová, aktualne.cz, 5. března 2008)
• A bude hůř jsme nedělali jen pro hospody, ale pro kina rozhovor s Petrem Nikolaevem a Jiřím Brožkem (Irena Hejdová, aktualne.cz, 19. dubna 2008)
• Někdy mám dojem, že u natáčení chybí disciplína, říká filmový střihač Jiří Brožek Host Radiožurnálu (Jan Pokorný, rozhlas.cz, 6. července 2014)
• Cenu prezidenta MFF KV za přínos české kinematografii převezme střihač Jiří Brožek (MFF Karlovy Vary, 23. dubna 2025)
• Má 9 Českých lvů, stříhal pro Menzela i Kachyňu. Karlovarský festival ocení Jiřího Brožka (Tomáš Šťástka, idnes.cz, 23. dubna 2025)
• Střihač Jiří Brožek: Nesnáší, když o něm někdo říká, že je legenda (Kateřina Kadlecová – Matěj Gregor, reflex.cz, 4. července 2025)
• Jiří Brožek získá ve Varech jako první střihač Cenu prezidenta festivalu (Pavla Sedliská, ceskatelevize.cz, 10. července 2025)