Josef Prokeš (legionář)

Josef Prokeš (11. března 1894 Kaliště – 26. května 1944 věznice Pankrác) byl český legionář, odbojář a předseda Revolučního národního výboru ve Veselí nad Lužnicí.

Josef Prokeš se narodil 11. března 1894 v obci Kaliště u Českých Budějovic do rodiny kočího. V dětství se s rodinou přestěhoval do obce Dobrá Voda u Českých Budějovic.^[1]

S o rok mladším bratrem Františkem Prokešem se přidal do armády a následně společně bojovali na haličské frontě proti Rusům. Později se přidali do sborů, které bojovali proti Rakousko-Uhersku. Působili jako rozvědčíci. Přidal se do československých legií a bojoval například v bitvě u Zborova. Poslední bitva, ve které bojoval, byla
u Bachmače. Tehdy v zemi byla ruská občanská válka, které se rovněž zúčastnil. Tehdejší československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk vyjednal přesun československých legionářů do Vladivostoku a následně na západní frontu, kde by bojovali proti Němcům.^[1]

Po dvouleté cestě vlakem se legionáři ve Vladivostoku lodí přepravili do italského Terstu. Následně se Josef Prokeš dostal do rodného Československa. Jeho bratr František se toho již nedožil. Padl při bojích v Rusku. In memoriam byl povýšen na kapitána.^[2]

Po návratu do rodné vlasti působil jako ředitel v českobudějovickém kině Grant. V roce 1925 se oženil a o tři roky později se mu ve Veselí nad Lužnicí narodil jediný syn Zdeněk. Ve městě vznikla cementářská legiostavba, kde působil jako ředitel a pracoval zde až do své smrti.^[3]

Od roku 1943 se účastnil ilegálního odboje ve Veselí. Ve městě rovněž založil první revoluční národní výbor. V březnu 1944 byl gestapem zatčen a vězněn ve věznici Pankrác. Na rozkaz Karla Hermanna Franka byli členové revolučního národního výboru posláni před stanný soud. Ten je dne 26. května 1944 všechny odsoudil k smrti stětím gilotinou.^[4] Téhož dne byli všichni popraveni. Jeho tělo bylo spáleno, ale popel rodině předán nebyl. Před svou smrtí napsal dopis na rozloučenou.^[5]

Synovi Zdeněk Prokeš po válce dohledal všechny dokumenty o smrti svého otce. V roce 1946 mu v Dobré Vodě připravil pohřeb, kterého se zúčastnili i ostatní legionáři. Smuteční řeč pronesl matematik Bohumil Bydžovský.^[6] Zdeněk Prokeš v roce 2015 společně s Pavlem Kohoutem napsal knihu Josef Prokeš: legionář a vlastenec, která mapuje život Josefa Prokeše.^[7]