Josef Prokeš (legionář)
Josef Prokeš | |
---|---|
Narození | 11. března 1894 Kaliště |
Úmrtí | 26. května 1944 (ve věku 50 let) vazební věznice Praha Pankrác |
Místo pohřbení | Dobrá Voda u Českých Budějovic |
Vojenská kariéra | |
Bitvy | Bitva u Bachmače bitva u Zborova ruská občanská válka |
Josef Prokeš (11. března 1894 Kaliště – 26. května 1944 věznice Pankrác) byl český legionář, odbojář a předseda Revolučního národního výboru ve Veselí nad Lužnicí.
Životopis
Josef Prokeš se narodil 11. března 1894 v obci Kaliště u Českých Budějovic do rodiny kočího. V dětství se s rodinou přestěhoval do obce Dobrá Voda u Českých Budějovic.[1]
S o rok mladším bratrem Františkem Prokešem se přidal do armády a následně společně bojovali na haličské frontě proti Rusům. Později se přidali do sborů, které bojovali proti Rakousko-Uhersku. Působili jako rozvědčíci. Přidal se do československých legií a bojoval například v bitvě u Zborova. Poslední bitva, ve které bojoval, byla u Bachmače. Tehdy v zemi byla ruská občanská válka, které se rovněž zúčastnil. Tehdejší československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk vyjednal přesun československých legionářů do Vladivostoku a následně na západní frontu, kde by bojovali proti Němcům.[1]
Po dvouleté cestě vlakem se legionáři ve Vladivostoku lodí přepravili do italského Terstu. Následně se Josef Prokeš dostal do rodného Československa. Jeho bratr František se toho již nedožil. Padl při bojích v Rusku. In memoriam byl povýšen na kapitána.[2]
Po návratu do rodné vlasti působil jako ředitel v českobudějovickém kině Grant. V roce 1925 se oženil a o tři roky později se mu ve Veselí nad Lužnicí narodil jediný syn Zdeněk. Ve městě vznikla cementářská legiostavba, kde působil jako ředitel a pracoval zde až do své smrti.[3]
Od roku 1943 se účastnil ilegálního odboje ve Veselí. Ve městě rovněž založil první revoluční národní výbor. V březnu 1944 byl gestapem zatčen a vězněn ve věznici Pankrác. Na rozkaz Karla Hermanna Franka byli členové revolučního národního výboru posláni před stanný soud. Ten je dne 26. května 1944 všechny odsoudil k smrti stětím gilotinou.[4] Téhož dne byli všichni popraveni. Jeho tělo bylo spáleno, ale popel rodině předán nebyl. Před svou smrtí napsal dopis na rozloučenou.[5]
Synovi Zdeněk Prokeš po válce dohledal všechny dokumenty o smrti svého otce. V roce 1946 mu v Dobré Vodě připravil pohřeb, kterého se zúčastnili i ostatní legionáři. Smuteční řeč pronesl matematik Bohumil Bydžovský.[6] Zdeněk Prokeš v roce 2015 společně s Pavlem Kohoutem napsal knihu Josef Prokeš: legionář a vlastenec, která mapuje život Josefa Prokeše.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ a b KREJČOVÁ, Kateřina. O popravě otce se dozvěděl z rozhlasu. Českobudějovický deník. 2014-06-01. Dostupné online [cit. 2025-04-30].
- ↑ Josef Prokeš: Veselí nad Lužnicí. www.veseli.cz [online]. [cit. 2025-04-30]. Dostupné online.
- ↑ Prokeš Josef. www.veselipratelehistorie.cz [online]. 2023-04-24 [cit. 2025-04-30]. Dostupné online.
- ↑ www.ustrcr.cz [online]. Dostupné online.
- ↑ KREJČOVÁ, Kateřina. O popravě otce se dozvěděl z rozhlasu. Táborský deník. 2014-05-27. Dostupné online [cit. 2025-04-30].
- ↑ Kenotaf Josef Prokeš | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-04-30]. Dostupné online.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Josef Prokeš: legionář a vlastenec - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-04-30]. Dostupné online.