Kateřina Navarrská

Kateřina Navarrská
navarrská královna
Portrét
Doba vlády7. ledna 1483–12. února 1517
Narození1470
Úmrtí12. února 1517
Mont-de-Marsan
PohřbenaKatedrála v Lescaru
ManželJan III. Navarrský
PotomciAnna
Magdaléna
Kateřina
Johana
Quiteria
Ondřej Phoebus
Jindřich II. Navarrský
Bonaventura
Martin
František
Karel
Isabela Navarrská
RodFoix
OtecGaston z Foix
MatkaMagdaléna Francouzská
PříbuzníFrantišek Phoebus z Foix[1] (bratr)
René II. z Rohanu[2], Františka z Rohanu[2], Henri I de Rohan[2], Jean de Rohan[2] a Louis de Rohan[2] (vnoučata)
PodpisPodpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kateřina Navarrská (1470[3] – 12. února 1517 Mont-de-Marsan) byla v letech 1483–1517 královna Navarry. Byla též vévodkyní z Gandiy, Montblancu a Peñafielu a také hraběnkou z Foix, Bigorre a Ribagorzy a vikomtesou z Béarn.

Život

Byla mladší dcerou Gastona z Foix, prince z Viany, a Magdalény Francouzské, sestry Ludvíka XI. Narodila se a vyrůstala v době vlády svého pradědečka z otcovy strany, krále Jana II. Aragonského, po kterém se v roce 1479 stala královnou Kateřinina babička Eleonora Navarrská. Po její smrti získal navarrskou korunu Kateřinin bratr František Phoebus z Foix, protože jejich otec, dědic trůnu, byl již po smrti.

Vláda

Nákres pečeti Kateřiny Navarrské

Po smrti bratra Františka se stala Kateřina královnou, její matka byla jmenována regentkou. Kateřinin strýc Jan z Foix se odvolal k Sálskému zákonu a prohlásil, že má nárok na trůn, tím zažehl občanskou válku (1483–92), která znovu rozpoutala starý konflikt mezi stranou Beaumontů a Agramontů. V roce 1484 se Magdaléna Francouzská rozhodla svou 15letou dceru provdat za Jana z Albretu, který pocházel ze šlechtické rodiny ze západního Gaskoňska. Toto manželství bylo uzavřené, aby měla Kateřina podporu proti nárokům svého strýce.[4]

Svatba se konala v katedrále Panny Marie v Lescaru roku 1486,[5] korunovace mladého páru byla však odložena na rok 1494 do Pamplony, po letmém podepsání smlouvy s Ludvíkem z Beaumontu, hrabětem z Lerín a Kateřininým prastrýcem Ferdinandem II. Aragonským. Nicméně, s manželstvím nesouhlasili navarrští Beaumonti, kteří vždy upřednostňovali nabídku Isabely Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského, aby se Kateřina provdala za jejich syna Jana. Kateřinina matka Magdaléna zemřela v roce 1495.

V roce 1504 udělala svou vůli, což potvrdilo práva jejího syna Jindřicha jako jejího nástupce a vyjádřila své přání být pohřbena v katedrále v Pamploně. Nakonec ona i Jan byli pochováni v Lescaru. Politická spojenectví mezi rody Valois a Foix před blížící se španělskou invazí vedla v roce 1512 k manželským jednáním mezi Kateřinou a Ludvíkem XII. Bylo navrženo, že by se její syn Jindřich měl oženit s dcerou francouzského krále.

Kastilsko-aragonská invaze v roce 1512

Ferdinand, který se spojil s papežem proti Francii, navarrské královské rodině představil řadu nároků na Navarru. Kateřina jeho nároky nepřijala a tak Ferdinand poslal Fernanda Álvareze de Toledo do Pamplony, kterou 25. července 1512 obsadil. Kastilie pokračovala v dobývání Saint-Jean-Pied-de-Port, vypálila Roncesvalles a zpustošila merindad z Ultrapuertos (Dolní Navarra). Španělští vojáci si v příštích letech přerušovaně udrželi jižní polovinu této oblasti. Kateřina a Jan byli přemoženi a po vytlačení kastilskými vojáky, uprchli do Béarn, které bylo součástí jejich království. Postavili si základny v Pau, Orthezu a Tarbes, kde střídavě pobývali až do konce života.[5]

Dne 23. března 1513 navarrský parlament slíbil věrnost Ferdinandovi Aragonskému výměnou za loajalitu k navarrským zákonům. V roce 1515 byla Navarra připojena ke Kastilské koruně, a stala se jednou z nedílných součástí Španělského království, které bylo později známé jako Španělsko.

Pozdější roky

V roce 1516, dva konvoje pod velením krále Jana a navarrského maršálka překročily Pyreneje a při pokusu dobýt Navarru, nedokázali postupovat do vnitrozemí království. Jan unavený utrpěnými porážkami, ustoupil do Mentonu, kde 17. června 1516 zemřel. Královna Kateřina zemřela na svém panství Mont-de-Marsan 12. února 1517, jen o několik měsíců později. Do té doby porodila 13 dětí (některé zdroje uvádějí 14 dětí).

Od roku 1512 do své smrti byla Kateřina skutečnou královnou pouze v některých oblastech Dolní Navarry, na sever od Pyrenejí, vládla také v přilehlém knížectví Béarn a v dalších zemích.

Děti

Společně s Janem III. Navarským měla 13 dětí:[6]

  1. Anna Navarrská (19. května 1492 - 15. srpna 1532)
  2. Magdalena Navarrská (29. března 1495 - květen 1504
  3. Kateřina Navarrská (1495 - listopad 1532)
  4. Jana Navarrská (15. června 1496 - naposled zmíněna v listopadu 1496)
  5. Quiteria Navarrská (1499 - září/říjen 1536) - abatyše v Montivilliers
  6. syn - narozený již mrtvý
  7. Andrew Phoebus Navarrský (14. října 1501 - 17. dubna 1503)
  8. Jindřich II. Navarrský (18. dubna 1503 - 25. května 1555)
  9. Buenaventura Navarrská (14. července 1505 - 1510/1511)
  10. Martin Navarrský (asi 1506 - naposled zmíněn v roce 1512)
  11. František Navarrský (1508 - naposled zmíněn v roce 1512)
  12. Karel Navarrský (12. prosince 1510 - září 1528) - zúčastnil se obléhání Neapole během "War of the League of Cognac", ale byl zajat. Zemřel jako válečný zajatec.
  13. Isabela Navarrská (1513/1514 - naposledy zmíněná v roce 1555) - vdaná za Rene I., vikomt z Rohanu

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catherine of Navarre na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Kindred Britain.
  2. ↑ a b c d e WeRelate. Dostupné online. [cit. 2021-06-06].
  3. ↑ http://fmg.ac/Projects/MedLands/NAVARRE.htm#CatalinaIdied1517A
  4. ↑ ST JOHN, LISA B. Theresa Earenfight, Queenship in Medieval Europe (New York: Palgrave Macmillan, 2013), pp. v + 356. ISBN 978-0-230-27646-8 (pb). Elena Woodacre, The Queens Regnant of Navarre: Succession, Politics, and Partnership, 1274-1512 (New York: Palgrave Macmillan,. Gender & History. 2015-07-15, roč. 27, čís. 2, s. 514–517. Dostupné online [cit. 2025-05-03]. ISSN 0953-5233. doi:10.1111/1468-0424.12147. 
  5. ↑ a b BUSTILLO KASTREXANA, Joxerra. Guía de la conquista de Navarra en 12 escenarios. Donostia: Txertoa 119 s. (Coleccíon Leire). ISBN 978-84-7148-481-9. 
  6. ↑ DUBARAT, Victor. Découverte des tombeaux des rois de Navarre à Lescar. Revue d'histoire de l'Église de France. 1931, roč. 17, čís. 77, s. 450–463. Dostupné online [cit. 2025-05-03]. ISSN 0300-9505. doi:10.3406/rhef.1931.2593. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.