Korekijo Takahaši

Korekijo Takahaši
Narození	27. července 1854 Edo
Úmrtí	26. února 1936 (ve věku 81 let) Akasaka
Místo pohřbení	Hřbitov Tama
Alma mater	Hepburn School
Povolání	politik, specialista v oblasti účetnictví a ekonom
Ocenění	Řád vycházejícího slunce 1. třídy velkostuha Řádu květů paulovnie velkostuha Řádu chryzantémy
Politická strana	Rikken seijúkai
Nábož. vyznání	protestantismus
Choť	Shinako Takahashi
Děti	Korekata Takahashi Wakiko Ōkubo Takahashi Korefuku[1]
Funkce	člen Sněmovny šlechticů (1905–1924) governor of the Bank of Japan (1911–1913) premiér Japonska (1921–1922) poslanec Poslanecké sněmovny Japonska (1924–1928) Acting Prime Minister of Japan (1932)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Korekijo Takahaši (japonsky: 高橋 是清; 27. července 1854 Tokio – 26. února 1936 Tokio) byl japonský politik, v letech 1921 až 1922 premiér Japonska. Byl rovněž mnohokrát ministr financí (1913–1914, 1918–1922, 1927, 1931–1934 a 1934–1936). Vedle toho držel též posty ministra zemědělství (1924–1925, 1925), obchodu (1925) a spravedlnosti (1925). V letech 1911–1913 byl guvernérem japonské centrální banky. Byl představitelem strany Rikken Seijúkai (Společenství přátel konstituční vlády), kterou v letech 1921–1925 vedl. V roce 1936, během výkonu funkce ministra financí, byl zavražděn. Osudným se mu stala opatření, k nimž ho donutila velká hospodářská krize.

Byl nemanželským synem dvorního malíře na hradě Edo a byl adoptován nízko postaveným samurajem. Studoval angličtinu a americkou kulturu na soukromé škole vedené misionářem Jamesem Hepburnem. Roku 1867 odjel do Kalifornie ve Spojených státech, ale informace o jeho pobytu zde se rozcházejí. Podle jedné verze pracoval v USA jako dělník, podle jiné studoval a nešťastnou náhodou se dostal do otroctví.

Po svém návratu do Japonska v roce 1868 vyučoval angličtinu na střední škole. Poté pracoval jako nižší úředník na ministerstvu školství a poté na ministerstvu zemědělství a obchodu. Byl jmenován prvním šéfem Japonského patentového úřadu a pomáhal organizovat patentový systém v Japonsku. V jednu chvíli rezignoval na své vládní funkce a odjel do Peru, aby založil podnik na těžbu stříbra, ale neuspěl a vrátil se domů.

V roce 1892 začal pracovat v centrální bance, roku 1899 byl již jejím viceprezidentem.^[2] Během rusko-japonské války v letech 1904–1905 získal v této funkci zahraniční půjčky, které byly rozhodující pro japonské válečné úsilí. Zajistil prostředky zejména od amerického finančníka Jacoba Schiffa a od britské větve rodiny Rothschildů.^[3] Za tyto své zásluhy byl roku 1905 jmenován senátorem (členem sněmovny šlechticů), roku 1906 baronem (danšaku) a roku 1911 postaven do čela centrální banky.

V roce 1913 vstoupil do politiky, když byl prvně jmenován ministrem financí. V roce 1920 byl povýšen na vikomta (šišaku). Poté, co byl v roce 1921 zavražděn premiér Hara, byl Takahaši jmenován předsedou vlády i předsedou strany Rikken Seijúkai. Stal se tak druhým křesťanským premiérem v japonské historii. Jeho funkční období trvalo méně než sedm měsíců, především kvůli jeho neschopnosti zkrotit frakce ve vlastní straně. V roce 1924 byl zvolen do dolní komory japonského parlamentu, roku 1925 vystoupil ze strany.

Po vypuknutí velké hospodářské krize v roce 1929 zavedl z pozice ministra financí odvážná opatření, která zahrnovala opuštění zlatého standardu, snížení úrokových sazeb a využití centrální banky k financování značných rozpočtových deficitů. Tato politika mu vynesla také přezdívku "japonský Keynes".^[4] Jeho rozhodnutí snížit vládní výdaje v roce 1935 ovšem vedlo k nepokojům v japonské armádě, jejíž radikální frakce ho také v únoru 1936 nechala zavraždit, v rámci neúspěšného puče známého jako incident 26. února.

Jeho politice se připisuje vyvedení Japonska z velké hospodářské krize, ale po jeho zavraždění vedla k prudkému nárůstu inflace, protože jeho nástupci se neodvážili škrtit výdaje, zejména na zbrojení.^[5]

Spolu se Makoto Saitóem (který rovněž zahynul během pokusu o vojenský puč) byl nadlouho posledním zavražděným japonským premiérem (až do vraždy Šinzó Abeho v roce 2022).