Manuel Fraga Iribarne
| Manuel Fraga Iribarne | |
|---|---|
%252C_Bestanddeelnr_914-8477_(cropped).jpg) Manuel Fraga Iribarne (1963) | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Alianza Popular (1977–1989) Lidová strana (od 1989) Španělská tradicionalistická falanga Rad národní odborářské ofenzívy (1953–1976) Democratic Reform (1976–1977) |
| Narození | 23. listopadu 1922 Vilalba |
| Úmrtí | 15. ledna 2012 (ve věku 89 let) Madrid,  Španělsko |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání |
| Choť | María del Carmen Estévez (1948–1996) |
| Rodiče | Manuel Fraga Bello a María Iribarne Dubois |
| Děti | Carmen Fragaová Estévezová |
| Příbuzní | Marcelo Fraga (bratr) Carlos Robles Piquer (švagr) José María Robles Fraga (sestřin syn) Manuel Fraga Pedroche (vnuk) |
| Sídlo | Madrid |
| Alma mater | Univerzita v Santiago de Compostela Univerzita Complutense v Madridu |
| Profese | politik, diplomat, spisovatel a vysokoškolský učitel |
| Náboženství | katolicismus |
| Ocenění | velkokříž Cisnerosova řádu (1959) velkokříž Řádu za občanské zásluhy (1961) velkokříž Řádu svatého Rajmunda z Peňafortu (1963) velkokříž Řádu prince Jindřicha (1964) velkokříž Řádu Isabely Katolické (1964) … více na Wikidatech |
| Podpis | .svg.png) |
| Commons | Manuel Fraga Iribarne |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Manuel Fraga Iribarne (23. listopadu 1922 Villalba, Lugo, Galicie – 15. ledna 2012 Madrid) byl španělský a galicijský politik.
Život
Baskické příjmení Iribarne měl po baskicko-francouzské matce. Vystudoval právo na univerzitách v Santiagu de Compostela a na Complutense v Madridu (1944). V době své smrti byl vdovcem a měl 5 dětí.
Jeho politická kariéra započala v roce 1951, během diktatury generála Franka. Stal se ministrem informací a turismu frankistické vlády v letech 1962–1969. Šlo o věrného stoupence diktatury, pokoušel se ji však otevřít a částečně uvolnit; zmírnil například zákon o cenzuře (tzv. Ley Fraga) a pod heslem „Spain is different“ se mu podařilo otevřít Španělsko turismu. Příjmy z cestovního ruchu se staly záchranou uzavřeného španělského hospodářství. Zároveň se však podílel na procesech proti politickým vězňům, jejichž nejznámější obětí byl Julián Grimau; jeho zastřelení roku 1963 odsoudil dokonce papež Jan XXIII.
Na počátku 70. let dočasně opustil politiku a stal se ředitelem pivovaru El Águila, roku 1973 byl jmenován velvyslancem v Londýně. Bezprostředně po Frankově smrti (prosinec 1975 – červenec 1976) se stal místopředsedou vlády a ministrem vnitra, ve vládě C. A. Navarra. Po přechodu k demokracii se stal zakladatelem konzervativní Demokratické reformy, zárodku pozdější Alianza Popular, která se po svém rozpadu v roce 1989 transformovala v současnou Partido Popular, hlavní pravicovou stranu Španělska. Jde také o jednoho z tzv. otců současné španělské ústavy z roku 1978. Roku 1982 se postavil proti puči 23-F. V 80. letech byl lídrem opozice proti sociálně-demokratické vládě Felipe Gonzáleze. V letech 1990 až 2005 vykonával funkci předsedy autonomní vlády Galicie, odkud (stejně jako Franco) pocházel; zároveň byl do roku 2006 předsedou galicijské odnože Partido Popular. V roce 2005 byla tato strana poražena a předsedou galicijské Xunty se stal socialista Emilio Pérez Touriño.
Až do své smrti byl senátorem designovaným galicijským parlamentem a jedním z nejstarších aktivních politiků světa. Napsal desítky knih v kastilštině a 2 v galicijštině. Přes zcela odlišné politické postoje byl jedním z jeho dobrých přátel Fidel Castro, který má rovněž kořeny v Galicii.[1]
Vyznamenání
velkokříž Řádu Cisnerosova, Španělsko, 1. dubna 1959[2]_GC.svg.png)
velkokříž Řádu za občanské zásluhy, Španělsko, 1. dubna 1961[2]
velkokříž Řádu svatého Rajmunda z Peñafortu, Španělsko, 1963[2]
velkokříž Řádu prince Jindřicha, Portugalsko, 16. března 1964[2][3]
velkokříž Řádu Isabely Katolické, Španělsko, 1. dubna 1964[2]_pasador.svg.png)
velkokříž s bílým odznakem Námořního záslužného kříže, Španělsko, 4. ledna 1965[4]_pasador.svg.png)
velkokříž s bílým odznakem Vojenského záslužného kříže, Španělsko, 17. července 1966[2]_pasador.svg.png)
velkokříž s bílým odznakem Leteckého záslužného kříže, Španělsko, 18. července 1966[2]
velkokříž Občanského řádu za zásluhy o zemědělství, rybolov a potraviny, Španělsko, 17. července 1968[5]
velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo, Německo, 1969
rytíř velkokříže Řádu Karla III., Španělsko, 29. října 1969[6]
velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého, Španělsko, 29. září 1973
velkokříž Řádu Kristova, Portugalsko, 23. listopadu 1992[2][3]
velkokříž Norského královského řádu za zásluhy, Norsko, 1995
velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče, Portugalsko, 23. srpna 1996[3]
Zlatá medaile za pracovní zásluhy, Španělsko, 2. prosince 1996[7]_-_Sash_of_Grand_Collar.svg.png)
řádový řetěz Řádu za občanské zásluhy, Španělsko, 5. prosince 2003[8]
velkokříž Řádu Jižního kříže, Brazílie
velkokříž Řádu Rio Branco, Brazílie_-_ribbon_bar.gif)
velkokříž Národního řádu za zásluhy, Ekvádor_-_ribbon_bar.png)
Řád Quetzala, Guatemala
velkokříž Národního řádu Juana Mory Fernándeze, Kostarika
velkokříž Národního cedrového řádu, Libanon.svg.png)
Řád Ouissam Alaouite, Maroko
velkokříž se stříbrnou hvězdou Řádu Rubéna Daría, Nikaragua_-_ribbon_bar.png)
velkokříž Národního řádu za zásluhy, Paraguay
velkokříž Řádu peruánského slunce, Peru
rytíř Řádu svatého Řehoře Velikého, Vatikán
rytíř velkokříže Řádu Božího hrobu, Vatikán
Řád osvoboditele, Venezuela
Odkazy
Reference
- ↑ Ramonet, Ignacio – Castro, Fidel: Fidel Castro. My life. London: Penguin, 2007, s. 504.
- ↑ a b c d e f g h LEVANTE-EMV. Manuel Fraga pone fin a 60 años de actividad política. www.levante-emv.com [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ a b c ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online.
- ↑ Ministerio de marina. Boletín Oficial del Estado. 4. ledna 1965, čís. 3, s. 103. Dostupné online.
- ↑ Ministerio de agricultura. Boletín Oficial del Estado. 18. července 1968, čís. 172, s. 10558. Dostupné online.
- ↑ Boletín Oficial del Estado. 30. října 1969, čís. 260, s. 16982. Dostupné online.
- ↑ Ministerio de trabajo y asuntos sociales. Boletín Oficial del Estado. 4. prosince 1996, čís. 292, s. 38445. Dostupné online.
- ↑ Ministerio de asuntos exteriores. Boletín Oficial del Estado. 6. prosince 2003, čís. 292, s. 43623. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Manuel Fraga Iribarne na Wikimedia Commons - (španělsky) Životopis na todopolitica.com Archivováno 8. 3. 2009 na Wayback Machine.
