Osa odporu

Osa odporu
محور مقاومت‎ (persky)
محور المقاومة‎ (arabsky)
Základní info
Ideologieantisemitismus
antisionismus
antiatlantismus
Velitel

Dříve:

ZákladnyÍrán, Irák, Libanon, Jemen a Pásmo Gazy
Dříve:
Sýrie
Spojenci

Nestátní:

Oponenti

Nestátní:

Konflikty/bojeÍránsko-saúdskoarabská zástupná válka
íránsko-izraelský zástupný konflikt
občanská válka v Sýrii
válka Izraele s Hamásem
izraelsko-íránská válka

Osa odporu (persky محور مقاومت‎, Mehvar-e Moqávemat,[1] arabsky محور المقاومة‎, Mihwar al-Muqáwama) je neformální politická a vojenská koalice na Blízkém východě vedená Íránem.[2][3] Jejím hlavním cílem je čelit vlivu Spojených států amerických a Izraele v regionu.[3][4][5]

Mezi její nejvýznamnější členy patří libanonský Hizballáh, Islámský odpor v Iráku, Lidové mobilizační síly a jemenští Hútíové. Někdy[6][7] zahrnuje také Hamás a řadu dalších palestinských militantních skupin.[8][9][10] Různé kroky členů koalice odrážejí jejich domácí zájmy a zároveň mají širší cíl; zkomplikovat izraelskou ofenzivu a způsobit Spojeným státům co největší náklady.[11] Spojené státy považují většinu těchto organizací za teroristické.[4] Navzdory tomu v letech 2014–2017 spolupracovala koalice s Armádou USA v boji proti Islámskému státu.[12] Až do pádu režimu rodiny al-Asadových v roce 2024 byla členem koalice také Sýrie.[4]

Mezi koaliční spojence patří Severní Korea,[13] Venezuela[14] a Kuba,[15] zatímco mezi oponenty patří Bahrajn,[16] Evropská unie,[17] Izrael, Jemen, Jordánsko,[18] Palestinská autonomie,[19] Spojené státy americké a Sýrie.[20] Koalice rovněž vystupuje proti sunnitským salafistickým ozbrojeným skupinám, jako je al-Káida a Islámský stát.[21]

Historie

Etymologie

Termín „osa odporu“ poprvé použil libyjský deník az-Zahf al-Achdar v reakci na tvrzení amerického prezidenta George W. Bushe, že Írán, Irák a Severní Korea tvoří osu zla. V jeho článku Axis of evil or axis of resistance z roku 2002 se psalo, že „jediným společným jmenovatelem Íránu, Iráku a Severní Koreje je jejich odpor vůči hegemonii USA“.[22]

Vznik

Po íránské islámské revoluci v roce 1979 se někteří z nejradikálnějších zakladatelů Islámských revolučních gard, jako například Muhammad Montazerí (byl vyškolen palestinským Fatahem a udržoval úzké vztahy s Muammarem Kaddáfím) a Mostafá Čamrán (navštívil Kubu a byl ovlivněn revolučním internacionalismem), snažili vytvořit něco, co se často nazývá „islámská internacionála“.[23] Vycházeli přitom ze „solidarity utlačovaných“, kterou definovali Alí Šarí'atí a Rúholláh Chomejní.[24] Montazerí a Čamrán spolu s Alím Akbarem Mohtašamípúrím, íránským velvyslancem v Sýrii, vytvořili v rámci Lidové revoluční organizace Íránské islámské republiky oddělení pro islámská osvobozenecká hnutí, jehož cílem bylo spojit činnost zakázané irácké Islámské strany Da'wa a organizace Badr s činností libanonských stran Amal a Hizballáh. Oddělení pro islámská osvobozenecká hnutí je považováno za výchozí bod íránských pokusů o vytvoření toho, co se později stalo známým jako Osa odporu.[25]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Axis of Resistance na anglické Wikipedii.

  1. ↑ جبهه مقاومت [online]. Oficiální stránky Alího Chámeneího [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. (persky) 
  2. ↑ Syria: Iran vows it will not allow Assad to fall. The Daily Telegraph [online]. 2012-08-07 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b What is the 'axis of resistance' of Iran-backed groups in the Middle East? [online]. National Public Radio, 2023-10-26 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c HUBBARD, Ben; RUBIN, Alissa J. Facing a Big Test, Iran’s ‘Axis of Resistance’ Flails. The New York Times. 2024-09-30. Dostupné online [cit. 2025-06-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  5. ↑ What is Iran's so-called 'Axis of Resistance', and who is part of it? [online]. Australian Broadcasting Corporation, 2024-10-03 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ Flexible Resistance: How Hezbollah and Hamas Are Mending Ties [online]. Carnegie Endowment for International Peace, 2018-07-11 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ What links Hamas to the ‘Axis of Resistance’ and Iran as its patron?. The Irish Times [online]. 2023-10-10 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ Iran backs Assad as Syrian forces choke off Aleppo [online]. Reuters, 2012-08-07 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  9. ↑ Iran: Syria part of ‘axis of resistance’ [online]. CNN, 2012-08-07 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ Drums Of War: Israel And The "AXIS OF RESISTANCE" [online]. International Crisis Group, 2010-08-02 [cit. 2024-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  11. ↑ IntelBrief: Differences Affect Iranian ‘Axis of Resistance’ Response to Mideast Crisis [online]. The Soufan Center, 2023-11-21 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ ARANGO, Tim; BERGMAN, Ronen; HUBBARD, Ben. Qassim Suleimani, Master of Iran’s Intrigue, Built a Shiite Axis of Power in Mideast. The New York Times. 2020-01-03. Dostupné online [cit. 2025-06-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  13. ↑ High-Level Contacts Between North Korea and Iran Hint at Deeper Military Cooperation [online]. The Washington Institute for Near East Policy, 2017-11-17 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  14. ↑ Iranian press review: Venezuela part of 'Axis of Resistance', says Maduro [online]. Middle East Eye, 2022-06-23 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  15. ↑ Cuba condena el asesinato del líder de Hizbulá tras el bombardeo de Israel en Beirut [online]. Infobae, 2024-08-28 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (španělsky) 
  16. ↑ U.S. Deepens Security Pledge to Bahrain, an Adversary of Iran. The New York Times [online]. 2023-09-13 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  17. ↑ The "Axis of Resistance" Iran's Expansion in the Middle East Is Hitting a Wall. SWP Research Paper [online]. 2021-08-12 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. doi:10.18449/2021RP06. 
  18. ↑ New Options for Iraq's Axis of Resistance Players (Part 2): Opening the Jordan Front [online]. The Washington Institute, 2024-04-03 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. 
  19. ↑ Palestinian Fatah group says Iran trying to spread chaos in West Bank [online]. Reuters, 2024-04-03 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. 
  20. ↑ Syria's new leader denounces Iran, calling its proxies a regional threat [online]. National Public Radio, 2025-02-04 [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. 
  21. ↑ Qassim Suleimani, Master of Iran’s Intrigue, Built a Shiite Axis of Power in Mideast. The New York Times [online]. 2020-01-13 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  22. ↑ Collapse of US-Libyan Talks Highlighted by Revived Anti-US Rhetoric from Tripoli [online]. Defense & Foreign Affairs Daily, 2002-02-12 [cit. 2024-10-26]. 
  23. ↑ ALFONEH, Ali. Iran Unveiled: How the Revolutionary Guards Is Transforming Iran from Theocracy into Military Dictatorship. Washington, D.C.: AEI Press, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-8447-7255-4. S. 213. 
  24. ↑ ESPOSITO, John L. The Islamic Threat: Myth or Reality?. [s.l.]: Oxford University Press, 1992. Dostupné online. S. 146–151. 
  25. ↑ FALIGOT, Roger; KAUFFER, Remi. Les Maitres Espions. Paříž: Robert Laffont, 1994. S. 412–13. 

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Osa odporu na Wikimedia Commons
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.