Osel domácí

Osel domácí
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď	koňovití (Equidae)
Rod	kůň (Equus)
Druh	osel africký (Equus africanus)
Trinomické jméno
Equus africanus f. asinus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osel domácí (Equus africanus f. asinus) je domestikovanou formou osla afrického (Equus africanus). Společně s koněm jde o jediného domestikovaného lichokopytníka. Samice se nazývá oslice, mládě oslátko nebo oslí hříbě. Zkříží-li se osel s klisnou, vznikne neplodná mula podobající se spíše koni. Zkřížením oslice s hřebcem vznikne mezek, který se podobá více oslovi. Divokým předkem osla domácího je africký osel núbijský a somálský, jež jsou již skoro vyhubeni. Domestikovaný osel je používán především k nošení břemen, větší plemena unesou až 300 kg, popřípadě k jízdě. Méně často bývá užíván k tahu, v některých oblastech lidé konzumují také jeho mléko či maso a využití najde i pevná oslí kůže.

České slovo osel je příbuzné s názvy osla v jiných indoevropských jazycích, např. německy Esel, latinsky asinus, řecky onos, arménsky eš. Příbuzné názvy tohoto zvířete však najdeme i mimo indoevropské jazyky, patří k nim hebrejské aš či turecké eşek. Společným zdrojem je zřejmě sumerské slovo pro osla znějící anšu.^[zdroj⁠?!]

Jednotlivá plemena oslů se od sebe odlišují velikostí, délkou a zbarvením srsti, ale i povahou a temperamentem. U středně velkých oslích plemen dosahuje hřebec v průměru kolem 122 centimetrů výšky v kohoutku, samice přibližně 115 centimetrů. Existují však i mnohem větší plemena, jako je poitouský osel, jehož hřebci mohou měřit v kohoutku až 160 cm, a naopak trpasličí oslíci, kteří nejsou vyšší než 90 cm a pocházejí z Korsiky, Sardinie či Srí Lanky. Osel domácí má nejčastěji šedou srst s černým podélným pruhem uprostřed na hřbetě a s bílým břichem. U některých plemen je srst kaštanově hnědá, písková nebo téměř bílá, velmi vzácně se vyskytují osli strakatí.

Osel domácí je býložravec. Jeho skromnost v potravě je příslovečná, kromě kopřiv, šťovíku a trávy potřísněné močí a výkaly sežere osel domácí všechnu rostlinnou potravu, osli dokonce okusují dřevo a jsou ho schopni částečně trávit. Důležitá je však pro něj čistá voda. Nenáročnost a schopnost uživit se i málo výživnými druhy rostlin zdědil osel po svých divokých předcích, kteří se před domestikací živili často jen různými druhy suchých travin a polopouštních trnitých keřů.

Dobou páření jsou poslední dny jara nebo první měsíce léta. Asi po 11 měsících oslice rodí jedno mládě, dost dobře vyvinuté, už v druhém roce dosahuje velikosti rodičů a pohlavní dospělosti, plnou sílu získá ale až v třetím roce. Když se zkříží osel s klisnou vznikne mula, zkřížením oslice a koně vznikne mezek. Mula je pro svou větší velikost a sílu užitečnější než mezek a je proto častěji chována.

Osel domácí je používán zejména jako soumar, tj. k nošení břemen. Velká plemena, například osel poitouský dokáží unést i 300 kilogramů. Především na Balkáně, v Jižní Americe, Africe a arabských zemích se osel používá i k jízdě. V některých rozvojových zemích slouží i k zápřahu do vozů nebo při orbě. Kromě své síly poskytuje člověku i mléko a maso. Oslí mléko je výživnější než kravské a egyptská panovnice Kleopatra VII. se v oslím mléku koupala pro udržení hladké pleti.^[zdroj⁠?!] V Srbsku a v Itálii se z oslího mléka vyrábí sýry, pokládané za delikatesu, jejich cena je však značně vysoká. Oslí maso se požívá hlavně v Číně (zejména oblast Sin ťiang), v některých zemích Afriky a malé míře i v Itálii. Z oslí kůže se v minulosti vyráběly některé druhy pergamenu a šagrénu. Významné je využití osla pro křížení s koněm, jímž se produkují hybridi, zvaní mula a mezek. Existují plemena oslů, která jsou chována jen za tímto účelem – např. poitouský osel ze západní Francie. Častěji bývají chovány muly, které vynikají silou, odolností a nenáročností. Mezek se chová méně často, protože bývá menší a výkonností se podobá oslu.

• osel africký (Equus africanus) – předek osla domácího,
• osel asijský (Equus hemionus),
• kiang (Equus kiang).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu osel domácí na Wikimedia Commons
• Jak jsme zdomácněli (článek o původu osla domácího na serveru OSEL.cz)