Rudolf Schröder
Rudolf Schröder | |
---|---|
![]() | |
Velitel námořní pěchoty v Pule | |
Ve funkci: 1884 – 1884 | |
Předchůdce | Karl von Lindner |
Nástupce | Johann von Hinke |
Přednosta I. odboru námořní sekce na ministerstvu války | |
Ve funkci: 1873 – 1879 | |
Předchůdce | Karl von Schaffer |
Nástupce | Karl von Kronnowetter |
Vojenská služba | |
Služba | ![]() |
Hodnost | kontradmirál (1910), kapitán řadové lodi (1882), fregatní kapitán (1873), korvetní kapitán (1869) |
Narození | 11. září 1833 Benátky |
Úmrtí | 19. ledna 1912 (ve věku 78 let) Terst |
Profese | námořník |
Ocenění | Leopoldův řád |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rudolf Schröder (11. září 1833 Benátky – 19. ledna 1912 Terst) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1849 a v mládí se zúčastnil několika válek, vyznamenal se v roce 1866 v bitvě u Visu. Později strávil řadu let v námořní administraci na ministerstvu války a byl velitelem několika válečných lodí. Aktivní kariéru ukončil jako velitel námořní pěchoty v Pule a v roce 1884 odešel do penze. Mimo aktivní službu později získal hodnost kontradmirála (1910).
Životopis
.gif)
Byl synem diplomata Franze Schrödera. Studoval na gymnáziu v Bellunu a Padově, poté pokračoval na univerzitě ve Štýrském Hradci a nakonec na námořní akademii v Terstu. K námořnictvu vstoupil v roce 1849 a během revolučních bojů v Itálii se zúčastnil blokády Benátek (1849). Na fregatě SMS Venus absolvoval v letech 1849–1851 cestu do Neapole, Lisabonu, na Madeiru a poté do Karibiku, následně se na parníku SMS Volta plavil po Středomoří a do Tunisu. V roce 1853 získal hodnost praporčíka (odpovídající armádní hodnosti nadporučíka)[1] a kromě služby na lodích působil také u námořní základny v Terstu. Jako poručík II. třídy[2] se v roce 1859 na palubě lodi SMS Donau zúčastnil války se Sardinií.

V roce 1860 byl povýšen na poručíka I. třídy[3] a získal pod velení menší plavidla, službu na moři střídal s působením u námořních základen, v letech 1865–1866 byl prvním důstojníkem výstrojního skladu v Pule. Jako provizorní velitel fregaty SMS Novara[4] se vyznamenal během války s Itálií v bitvě u Visu (1866).[5] Poté byl technickým referentem u námořní základny v Pule a v letech 1868–1871 řídil výstrojní sklad v Terstu (1868–1871). Mezitím byl povýšen na korvetního kapitána (24. října 1869).[6] V letech 1871–1873 byl na palubě obrněné lodi SMS Lissa pobočníkem velitele eskadry[7] a k datu 1. května 1873 získal hodnost fregatního kapitána.[8]
V letech 1873–1879 byl přednostou personálního odboru námořní sekce na ministerstvu války ve Vídni.[9][10] Po návratu na moře byl velitelem lodí SMS Fasana[11] a SMS Saida[12], mezitím byl technickým referentem u námořní základny v Terstu (1880–1882).[13] Nakonec v roce 1884 krátce zastával funkci velitele jednotek námořní pěchoty v Pule[14] a v této funkci mu byla jako vlajková loď přiřazena korveta SMS Dandolo.[15] a k datu 1. května 1884 byl penzionován.[16] Mimo aktivní službu mnohem později získal čestnou hodnost kontradmirála při příležitosti 80. narozenin císaře Františka Josefa (6. srpna 1910).[17]
Po odchodu do výslužby se trvale usadil v Terstu[18][19], kde také zemřel 19. ledna 1912 ve věku 78 let.
Řády a vyznamenání
Během služby u námořnictva získal několik ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[20]
Rakousko-Uhersko
rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1866)
Válečná medaile (1873)
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1880)
Vojenská záslužná medaile (1884)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
Zahraničí
Odkazy
Reference
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1855; Vídeň, 1855; s. 670 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 716 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 723 dostupné online
- ↑ Přehled velení rakouského námořnictva v bitvě u Visu dostupné online
- ↑ RYNIEWICZ, Zygmunt: Lexikón námorných bitiek; Bratislava, 2020; s. 451–452 (heslo Bitka pri ostrove Lissa) ISBN 978-80-8046-979-5
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1871; Vídeň, 1871; s. 894 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1873; Vídeň, 1873; s. 660 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 694 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1876; Vídeň, 1875; s. 245 dostupné online
- ↑ WAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856-1918; Vídeň, 1961; s. 151 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1879; Vídeń, 1879; s. 83 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1883; Vídeň, 1883; s. 83 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1882; Vídeň, 1881; s. 837, 839 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1884; Vídeň, 1884; s. 57 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1884; Vídeň, 1884; s. 58 dostupné online
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 167 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1911; Vídeň, 1910; s. 1363 dostupné online
- ↑ Ruhestands-Schematismus der österreichisch-ungarischen Armee für 1906; Štýrský Hradec, 1906; s. 188 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1912; s. 117 dostupné online
- ↑ Almanach für die K.u.K. Kriegs-Marine 1903; Pula, 1903; s. 72 dostupné online
Literatura
- SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 350–354 (heslo Rudolf Schröder) ISBN 3-7648-2519-7