Rudolf Schröder

Rudolf Schröder
Velitel námořní pěchoty v Pule
Ve funkci:
1884 – 1884
PředchůdceKarl von Lindner
NástupceJohann von Hinke
Přednosta I. odboru námořní sekce na ministerstvu války
Ve funkci:
1873 – 1879
PředchůdceKarl von Schaffer
NástupceKarl von Kronnowetter
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostkontradmirál (1910), kapitán řadové lodi (1882), fregatní kapitán (1873), korvetní kapitán (1869)

Narození11. září 1833
Benátky
Úmrtí19. ledna 1912 (ve věku 78 let)
Terst
Profesenámořník
OceněníLeopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Schröder (11. září 1833 Benátky19. ledna 1912 Terst) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1849 a v mládí se zúčastnil několika válek, vyznamenal se v roce 1866 v bitvě u Visu. Později strávil řadu let v námořní administraci na ministerstvu války a byl velitelem několika válečných lodí. Aktivní kariéru ukončil jako velitel námořní pěchoty v Pule a v roce 1884 odešel do penze. Mimo aktivní službu později získal hodnost kontradmirála (1910).

Životopis

Fregata SMS Novara, vlajková loď Rudolfa Schrödera v bitvě u Visu (1866)

Byl synem diplomata Franze Schrödera. Studoval na gymnáziu v Bellunu a Padově, poté pokračoval na univerzitě ve Štýrském Hradci a nakonec na námořní akademii v Terstu. K námořnictvu vstoupil v roce 1849 a během revolučních bojů v Itálii se zúčastnil blokády Benátek (1849). Na fregatě SMS Venus absolvoval v letech 1849–1851 cestu do Neapole, Lisabonu, na Madeiru a poté do Karibiku, následně se na parníku SMS Volta plavil po Středomoří a do Tunisu. V roce 1853 získal hodnost praporčíka (odpovídající armádní hodnosti nadporučíka)[1] a kromě služby na lodích působil také u námořní základny v Terstu. Jako poručík II. třídy[2] se v roce 1859 na palubě lodi SMS Donau zúčastnil války se Sardinií.

Korveta SMS Fasana, vlajková loď Rudolfa Schrödera 1879–1880

V roce 1860 byl povýšen na poručíka I. třídy[3] a získal pod velení menší plavidla, službu na moři střídal s působením u námořních základen, v letech 1865–1866 byl prvním důstojníkem výstrojního skladu v Pule. Jako provizorní velitel fregaty SMS Novara[4] se vyznamenal během války s Itálií v bitvě u Visu (1866).[5] Poté byl technickým referentem u námořní základny v Pule a v letech 1868–1871 řídil výstrojní sklad v Terstu (1868–1871). Mezitím byl povýšen na korvetního kapitána (24. října 1869).[6] V letech 1871–1873 byl na palubě obrněné lodi SMS Lissa pobočníkem velitele eskadry[7] a k datu 1. května 1873 získal hodnost fregatního kapitána.[8]

V letech 1873–1879 byl přednostou personálního odboru námořní sekce na ministerstvu války ve Vídni.[9][10] Po návratu na moře byl velitelem lodí SMS Fasana[11] a SMS Saida[12], mezitím byl technickým referentem u námořní základny v Terstu (1880–1882).[13] Nakonec v roce 1884 krátce zastával funkci velitele jednotek námořní pěchoty v Pule[14] a v této funkci mu byla jako vlajková loď přiřazena korveta SMS Dandolo.[15] a k datu 1. května 1884 byl penzionován.[16] Mimo aktivní službu mnohem později získal čestnou hodnost kontradmirála při příležitosti 80. narozenin císaře Františka Josefa (6. srpna 1910).[17]

Po odchodu do výslužby se trvale usadil v Terstu[18][19], kde také zemřel 19. ledna 1912 ve věku 78 let.

Řády a vyznamenání

Během služby u námořnictva získal několik ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[20]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Odkazy

Reference

  1. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1855; Vídeň, 1855; s. 670 dostupné online
  2. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 716 dostupné online
  3. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 723 dostupné online
  4. Přehled velení rakouského námořnictva v bitvě u Visu dostupné online
  5. RYNIEWICZ, Zygmunt: Lexikón námorných bitiek; Bratislava, 2020; s. 451–452 (heslo Bitka pri ostrove Lissa) ISBN 978-80-8046-979-5
  6. Kais. Königl. Militär Schematismus 1871; Vídeň, 1871; s. 894 dostupné online
  7. Kais. Königl. Militär Schematismus 1873; Vídeň, 1873; s. 660 dostupné online
  8. Kais. Königl. Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 694 dostupné online
  9. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1876; Vídeň, 1875; s. 245 dostupné online
  10. WAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856-1918; Vídeň, 1961; s. 151 dostupné online
  11. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1879; Vídeń, 1879; s. 83 dostupné online
  12. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1883; Vídeň, 1883; s. 83 dostupné online
  13. Kais. Königl. Militär Schematismus 1882; Vídeň, 1881; s. 837, 839 dostupné online
  14. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1884; Vídeň, 1884; s. 57 dostupné online
  15. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1884; Vídeň, 1884; s. 58 dostupné online
  16. SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 167 dostupné online
  17. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1911; Vídeň, 1910; s. 1363 dostupné online
  18. Ruhestands-Schematismus der österreichisch-ungarischen Armee für 1906; Štýrský Hradec, 1906; s. 188 dostupné online
  19. Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1912; s. 117 dostupné online
  20. Almanach für die K.u.K. Kriegs-Marine 1903; Pula, 1903; s. 72 dostupné online

Literatura

  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 350–354 (heslo Rudolf Schröder) ISBN 3-7648-2519-7