Sanatorium Ondřeje Schneidera

Sanatorium Ondřeje Schneidera
Základní informace
Slohneorenesance
ArchitektiČeněk Gregor, Karel Stark
Výstavba1892
Přestavba1908, 1929
Poloha
AdresaKe Karlovu 1771/18, Na Bojišti 1771/1, Praha 2 - Nové Město, ČeskoČesko Česko
UliceNa bojišti
Souřadnice50°4′23,32″ s. š., 14°25′38,1″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky51990/1-2300 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sanatorium Ondřeje Schneidera je bývalé sanatorium v Praze 2 na Novém Městě, které stojí na rohu ulic Ke Karlovu a Na Bojišti. Budova je chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky a je stále využívána k lékařským účelům,[1] sídlí zde klinika pracovního lékařství VFN.[2]

Historie

Sanatorium v neorenesančním stylu bylo postaveno v letech 1891–1892 podle návrhu architektů Čeňka Gregora a Karla Starka. V letech 1908–1909 se k původnímu severnímu křídlu připojila jižní přístavba, adaptovaná Josefem Blechou v letech 1928–1929.[1] V té době budova sloužila jako luxusní rodinné sanatorium dr. Schneidera.[2]

V roce 2013 byla provedena rekonstrukce keramických obkladů v interiéru ve spolupráci s akad. sochařem Vojtěchem Paříkem a akad. arch. Markem Houskou, kteří provedli repase keramického obkladu salonku s fontánkou v nárožním arkýři budovy.[3]

Popis

Třípatrová nárožní budova stojí volně. Je sestavena ze dvou třítraktových křídel. Průčelí je desetiosé se zvýšeným přízemím. Válcová věž v nároží má v otevřené arkádě vchod.[1] Vysoké stupňovité štíty jsou inspirovány nizozemskou renesancí. Fasáda je založena na kontrastu režného zdiva a omítaných prvků. Střední arkýř je po stranách doplněn balkony se segmentově vyklenutými čely.[1] Průčelí do zahrady je třináctiosé s krajními rizality, mezi nimiž mají obě horní přistavěná patra souvisle prosklené stěny.[1]

V interiéru se dochovala řada původních prvků, například vstupní vestibul za podloubím věže s kamenným obkladem a stylově čistým kovaným zábradlím,[1] arkýřovitá dřevěná vrátnice, obložení barevně glazovanými kachlíky a reliéfní ženskou figurou, původní, pozdně secesní dveře,[1] kruhová klubovna v nejvyšším patře se secesními vitrážemi v oknech nebo knihovna.[1]

Keramický salonek

Ve 3. patře budovy se nachází tzv. keramický salonek, který původně sloužil jako meditační prostor pro pacienty tehdejšího sanatoria a vznikl podle projektu architekta Jana Kotěry kolem roku 1914.[4] V salonku se zachovalo původní keramické obložení od firmy Rako, včetně speciálních obkladaček s listrovými a výkvětovými glazurami. Okna zdobí barevné vitráže a na podlaze jsou keramické dlaždice s orientálními vzory. Hlavní dominantou místnosti je keramická fontána od Stanislava a Vojtěcha Suchardových umístěná na čelní stěně. Je tvořena figurální plastikou ženy, která nese název Žena nad pramenem. Voda dříve vytékala z 24 měděných drážek po stranách sochy a stékala do bazénku pod ní, ale v současnosti (2025) je fontána nefunkční.[2]

V roce 2013 provedla firma Lasselberger rekonstrukci keramických prvků ve spolupráci s akad. sochařem Vojtěchem Paříkem a Václavem Vágnerem a dřevěných prvků ve spolupráci s akad. arch. Markem Houskou.[2]

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f g h Sanatorium. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000471966, rejstříkové číslo ÚSKP 51990/1-2300. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online
  2. a b c d Keramická fontána v salónku budovy VFN :: Pražské kašny a fontány. Pražské kašny a fontány. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-02-14. 
  3. Sanatorium Ondřeje Schneidera. Encyklopedie Prahy 2. Místa. Stavby. Eva Šinclová, 27.11.2019. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online
  4. POTĚŠIL, Tomáš. PRAHA – KERAMICKÝ SALONEK VFN. Den architektury Archív [online]. [cit. 2025-05-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy