Sanatorium Ondřeje Schneidera
Sanatorium Ondřeje Schneidera | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Sloh | neorenesance |
Architekti | Čeněk Gregor, Karel Stark |
Výstavba | 1892 |
Přestavba | 1908, 1929 |
Poloha | |
Adresa | Ke Karlovu 1771/18, Na Bojišti 1771/1, Praha 2 - Nové Město, ![]() |
Ulice | Na bojišti |
Souřadnice | 50°4′23,32″ s. š., 14°25′38,1″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 51990/1-2300 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sanatorium Ondřeje Schneidera je bývalé sanatorium v Praze 2 na Novém Městě, které stojí na rohu ulic Ke Karlovu a Na Bojišti. Budova je chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky a je stále využívána k lékařským účelům,[1] sídlí zde klinika pracovního lékařství VFN.[2]
Historie
Sanatorium v neorenesančním stylu bylo postaveno v letech 1891–1892 podle návrhu architektů Čeňka Gregora a Karla Starka. V letech 1908–1909 se k původnímu severnímu křídlu připojila jižní přístavba, adaptovaná Josefem Blechou v letech 1928–1929.[1] V té době budova sloužila jako luxusní rodinné sanatorium dr. Schneidera.[2]
V roce 2013 byla provedena rekonstrukce keramických obkladů v interiéru ve spolupráci s akad. sochařem Vojtěchem Paříkem a akad. arch. Markem Houskou, kteří provedli repase keramického obkladu salonku s fontánkou v nárožním arkýři budovy.[3]
Popis
Třípatrová nárožní budova stojí volně. Je sestavena ze dvou třítraktových křídel. Průčelí je desetiosé se zvýšeným přízemím. Válcová věž v nároží má v otevřené arkádě vchod.[1] Vysoké stupňovité štíty jsou inspirovány nizozemskou renesancí. Fasáda je založena na kontrastu režného zdiva a omítaných prvků. Střední arkýř je po stranách doplněn balkony se segmentově vyklenutými čely.[1] Průčelí do zahrady je třináctiosé s krajními rizality, mezi nimiž mají obě horní přistavěná patra souvisle prosklené stěny.[1]
V interiéru se dochovala řada původních prvků, například vstupní vestibul za podloubím věže s kamenným obkladem a stylově čistým kovaným zábradlím,[1] arkýřovitá dřevěná vrátnice, obložení barevně glazovanými kachlíky a reliéfní ženskou figurou, původní, pozdně secesní dveře,[1] kruhová klubovna v nejvyšším patře se secesními vitrážemi v oknech nebo knihovna.[1]
Keramický salonek
Ve 3. patře budovy se nachází tzv. keramický salonek, který původně sloužil jako meditační prostor pro pacienty tehdejšího sanatoria a vznikl podle projektu architekta Jana Kotěry kolem roku 1914.[4] V salonku se zachovalo původní keramické obložení od firmy Rako, včetně speciálních obkladaček s listrovými a výkvětovými glazurami. Okna zdobí barevné vitráže a na podlaze jsou keramické dlaždice s orientálními vzory. Hlavní dominantou místnosti je keramická fontána od Stanislava a Vojtěcha Suchardových umístěná na čelní stěně. Je tvořena figurální plastikou ženy, která nese název „Žena nad pramenem“. Voda dříve vytékala z 24 měděných drážek po stranách sochy a stékala do bazénku pod ní, ale v současnosti (2025) je fontána nefunkční.[2]
V roce 2013 provedla firma Lasselberger rekonstrukci keramických prvků ve spolupráci s akad. sochařem Vojtěchem Paříkem a Václavem Vágnerem a dřevěných prvků ve spolupráci s akad. arch. Markem Houskou.[2]
-
Keramický salonek podle návrhu Jana Kotěry
-
Vitrážová okna
-
Fontána Žena nad pramenem
-
Detail keramické výzdoby of firmy Rako
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h Sanatorium. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000471966, rejstříkové číslo ÚSKP 51990/1-2300. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online
- ↑ a b c d Keramická fontána v salónku budovy VFN :: Pražské kašny a fontány. Pražské kašny a fontány. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-02-14.
- ↑ Sanatorium Ondřeje Schneidera. Encyklopedie Prahy 2. Místa. Stavby. Eva Šinclová, 27.11.2019. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online
- ↑ POTĚŠIL, Tomáš. PRAHA – KERAMICKÝ SALONEK VFN. Den architektury Archív [online]. [cit. 2025-05-16]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sanatorium O. Schneidera na Wikimedia Commons