Seznam tradičních názvů hvězd

Seznam tradičních jmen hvězd obsahuje seznam vlastních jmen hvězd, které schválila Mezinárodní astronomická unie (IAU). V astronomii se hvězdy označují různými jmény, včetně katalogových označení, současných i historických jmen a cizojazyčných názvů. IAU je jedinou mezinárodně uznávanou autoritou pro přidělování astronomických označení hvězd.[1] Jen malá část známých hvězd má vlastní jména; všechny ostatní mají pouze označení z různých katalogů nebo seznamů, případně nemají žádný identifikátor.

Nejčastěji jsou pojmenovány nejjasnější hvězdy na obloze nebo hvězdy, které tvoří části souhvězdí. Hvězdy mohou mít i více vlastních jmen, protože mnoho různých kultur a národů je pojmenovávalo nezávisle na sobě. Například Polárka byla v různých dobách a na různých místech lidské historie známá také pod jmény Alrucaba, Angel Stern, Cynosura, Al Djedi, Mismar, Navigatoria, Phoenice, Stella Maris, Tramontana a Yilduz.

Mnoho známých jmen hvězd pochází z doby před založením IAU (1922), jsou to především historická jména pocházející z arabštiny či latinky a jsou jimi označeny většinou hvězdy viditelné pouhým okem, tedy před vynálezem dalekohledu.[2] Další jména, především pro nové proměnné hvězdy, včetně nov a supernov, neustále přibývají. V roce 2016 IAU vytvořila Pracovní skupinu pro jména hvězd (WGSN), jejímž cílem je katalogizovat a standardizovat vlastní jména hvězd. Tato skupina vydala postupně několik bulletinů a seznamů vlastních jmen hvězd[3] a ve spolupráci s projektem NameExoWorlds[4] nabízí všem zemím možnost pojmenovat jednu exoplanetu a její hostitelskou hvězdu. Aktuální seznam vlastních jmen hvězd publikuje IAU. V červenci 2025 seznam obsahoval přes 500 vlastních jmen hvězd[5][3].

V posledních několika staletích byl malý počet hvězd pojmenován také po jednotlivých lidech. Existují asi dvě desítky hvězd, které mají historická jména nebo které byly pojmenovány na počest astronomů, například Barnardova hvězda a Kapteynova hvězda. Kromě toho má mnoho hvězd katalogová označení, která obsahují jméno jejich sestavovatele nebo objevitele. Na základě kampaně NameExoWorlds schválila IAU v roce 2019 jméno Absolutno (podle Čapkova románu Továrna na absolutno) pro hvězdu XO-5 v souhvězdí Rysa a jméno příslušné exoplanety XO-5b na Makropulos.[6]

Seznam vlastních jmen

V níže uvedeném seznamu je uvedeno „moderní“ vlastní jméno hvězdy schválené WGSN a zapsané v Seznamu schválených jmen hvězd IAU nebo jinak schválené IAU.[1][5] WGSN se rozhodla přidělovat vlastní jména jednotlivým hvězdám, nikoliv celým vícenásobným hvězdným systémům.[7] U takových jmen, které se týkají členů vícenásobných hvězdných systémů a kde není výslovně uvedeno písmeno složky (např. z Washingtonského katalogu dvojhvězd), WGSN uvádí, že jméno by mělo být chápáno jako jméno přiřazené vizuálně nejjasnější složce.

Historická jména hvězd pocházejí z různých minulých kultur a jazyků, většinou z oblasti Středního východu a Středomoří. Od středověku se vzájemně míchaly a předávaly dále v latince.[8] Vysvětlit původ jmen není snadné. Zásadní překážkou je středověký latinský, často zkomolený přepis arabských názvů a také arabština sama. Důležitou součástí určení původu jmen je také arabské chápání hvězdného nebe. S přepisem historických jmen také souvisí i český přepis do arabštiny bez použití arabských písmen.[9].

V roce 2025 IAU založila projekt určený k dokumentaci všech historických a domorodých jmen hvězd (ASE)[10][5]. Protože IAU začala v roce 2025 předělávat své stránky do nového formátu, je tato encyklopedie zatím hostována na serveru university.

Podkladem k seznamu jsou především zdroje [1][5][2][9]. Na mapách a v jiných seznamech lze nalézt i jiné názvy hvězd, než které jsou zde uvedeny. Tento seznam si neklade za cíl být zcela vyčerpávající. Jsou zde zahrnuta jména, která se běžně vyskytují v moderních publikacích, a také řada méně obvyklých a dokonce i nejasných jmen (označeny znakem "†"). Ačkoli některé z uvedených jmen lze nalézt i jinde s jiným pravopisem, zde byly vybrány pouze nejběžnější pravopisy, které se vyskytují v moderních astronomických pramenech. Původ jmen lze také najít i v jiných zdrojích, někdy i aplikovaných na jiné hvězdy.[8] Pokud není v seznamu uvedeno jinak, zde jsou vybrána jména podle seznamu IAU[5].


Poznámky

  1. Vznik tohoto jména začíná Ptolemaiovým názvem souhvězdí Labuť - ὄρνις („Pták“). Arabové tento název překládali jako urnis. Středověký latinský překladatel arabského Almagestu zřejmě za slovem urnis (nebo jakoukoli arabskou zkomoleninou, kterou mohl číst) nepoznal žádné řecké slovo, takže ho pouze přepsal do podoby, která se v rukopisech objevovala různě jako eurisim, eirisun, eirism atd. V poznámce připojené k tomuto středověkému latinskému názvu souhvězdí Labuť se jeden latinský komentátor odvážil odvodit jej od názvu aromatické byliny, kterou znal: ireus. Tento chybný komentář zněl ve zkratce takto: „eirisim ... ab ireo“, neboli „[název souhvězdí] eirisim ... [pocházející] od [slova] ireus“. V jednom rukopisu latinského Almagestu bylo poslední slovo tohoto komentáře, ab ireo, napsáno na dalším řádku pod názvem souhvězdí, kde začínají popisy hvězd. Vzhledem k tomu, že první hvězdou zapsanou v Almagestu pod souhvězdím Labuť je β Cyg, slova ab ireo byla zřejmě zaměněna za název této hvězdy. „Poarabštěné“ ab ireo s vloženým „l“, psané jako „Albireo“, se v renesanční době používalo jako název hvězdy β Cyg.
  2. To je však zřejmě omyl. Za prvé, v Almagestu je α Cep popsán na pravém „rameni“ (arabsky al-katif nebo al-mankib) Cefea, zatímco žádné pravé „předloktí“ (al-dhirāʿ) u této postavy popsáno není. Za druhé, v arabštině se „pravé předloktí“ správně píše jako al-dhirāʿ al-jumna, což postrádá shodu v poslední slabice k Alderamin. Proto je pravděpodobnější, že Alderamin je odvozen od různých středověkých západních zkratek muqaddam al-dhirāʿain („Přední ze dvou loktů, neboli předloktí“), což bylo původně jméno pro α Gem. To bylo ve středověku následně nesprávně přeneseno na α Cep.

Reference

  1. a b c IAU. Star Names. www.iau.org [online]. [cit. 2025-07-28]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j Kunitzsch, P.; Smart,T. A Dictionary of Modern Star Names (2.ed.). [s.l.]: Sky Publishing, 2006. Dostupné online. ISBN 9781931559447. (anglicky) 
  3. a b IAU. Division C WG Star Names. iau.org [online]. [cit. 2025-07-28]. Dostupné online. 
  4. IAU. Projekt NameExoWorlds. nameexoworlds.iau.org [online]. [cit. 2024-10-30]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g h IAU. IAU-Catalog of Star Names. exopla.net [online]. [cit. 2025-05-15]. Dostupné online. 
  6. IAU. 2019 Approved Names. nameexoworlds.iau.org [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. 
  7. IAU. Division C/Working Group Star Names: Triennial Report 2016–2018. exopla.net [online]. [cit. 2025-07-28]. Dostupné online. 
  8. a b IAU - All Skies Encyclopaedia. Arabic (All Terms). xing.fmi.uni-jena.de [online]. [cit. 2025-07-13]. Dostupné online. 
  9. a b c Denk, Z.; Hlad, O. Hvězdy s arabskými názvy. [s.l.]: Hvězdárna a planetárium Praha, 1996. ISBN 80-86017-04-4. 
  10. IAU. IAU-Star Name. xing.fmi.uni-jena.de [online]. [cit. 2025-07-25]. Dostupné online. 
  11. a b Knobel, E. B. On a Catalogue of Stars in the Calendarium of Mohammad Al Achasi Al Mouakket (1650). S. 429–438. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. 1895 [cit. 2024-07-07]. Čís. 55 (Issue 8), s. 429–438. Dostupné online. doi:10.1093/mnras/55.8.429. 
  12. Encyklopedia Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2024-07-11]. Dostupné online. 
  13. Falkner, D. E. Stories of Astronomers and Their Stars. [s.l.]: Springer Nature Switzerland AG, 2021. ISBN 978-3-030-80308-7. doi:10.1007/978-3-030-80309-4. (anglicky) 
  14. a b c d e f g h i ALLEN, R. H. Star Names: Their Lore and Meaning. [s.l.]: Dover Publications Inc., 1963. Dostupné online. ISBN 978-0-486-21079-7. 
  15. Constellations of Words. Armus. www.constellationsofwords.com [online]. [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy