Tomosaburó Kató

Tomosaburó Kató
Narození	1. dubna 1861 Ōtemachi
Úmrtí	24. srpna 1923 (ve věku 62 let) 青山
Příčina úmrtí	kolorektální karcinom
Místo pohřbení	Aojamský hřbitov
Alma mater	Kaigun heigakkó Námořní válečná akademie Shudo Academy
Povolání	politik a voják
Zaměstnavatel	Námořní válečná akademie
Ocenění	Řád vycházejícího slunce 1. třídy velkostuha Řádu květů paulovnie velkostuha Řádu chryzantémy
Choť	Kiyoko Kato[1]
Příbuzní	Takayoshi Katō (mukojóši)
Funkce	premiér Japonska (1922–1923)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tomosaburó Kató (japonsky: 加藤 友三郎; 22. února 1861 Hirošima – 24. srpna 1923 Tokio) byl japonský admirál a politik, premiér Japonska v letech 1922 až 1923. V letech 1915–1923 byl ministrem námořnictva.

Narodil se v samurajské rodině.^[2] Vystudoval Japonskou císařskou námořní akademii. Specializoval se na námořní dělostřelectvo a navigaci. Po svém jmenování poručíkem sloužil v roce 1887 na korvetě Cukuba, poté na křižníku Takačiho. Během první čínsko-japonské války sloužil jako dělostřelecký důstojník na křižníku Jošino. Po skončení války působil v mnoha štábních funkcích, než byl povýšen na velitele. Byl výkonným důstojníkem na bitevní lodi Jašima a kapitánem lodi Cukuši. 1. září 1904 byl povýšen na kontradmirála.

Během rusko-japonské války sloužil jako náčelník štábu admirála Tógó Heihačiró na bitevní lodi Mikasa, kde pomáhal při vítězství v bitvě u Cušimy. V roce 1906 se stal náměstkem ministra námořnictva. 28. srpna 1908 byl povýšen na viceadmirála. V roce 1909 byl jmenován velitelem námořního okruhu Kure a v roce 1913 se stal vrchním velitelem kombinované flotily.

V srpnu 1915 byl jmenován ministrem námořnictva, jen několik dní před svým povýšením na admirála (28. srpna 1915). Na této pozici působil ve čtyřech kabinetech. Za Hary a Takahašiho byl zplnomocněným komisařem Japonska na Washingtonské námořní konferenci a spolupracoval s velvyslancem Šideharou Kidžuróem na jednáních, která vedla ke Smlouvě pěti velmocí. Výsledkem byl japonský závazek omezit své válečné námořnictvo.^[3]

Po svém návratu byl za diplomatický výkon na konferenci oslavován a následně i jmenován ministerským předsedou. Jeho kabinet se skládal hlavně z byrokratů a členů Sněmovny šlechticů, což vyvolalo nespokojenost v armádě. Tu prohloubily i některé rozpočtové škrty v obraně.^[4] Během svého působení ve funkci premiéra stáhl japonské síly ze Šan-tungu v Číně a ukončil japonskou účast na sibiřské intervenci v Rusku.^[5] Zemřel přímo ve funkci, když podlehl rakovině tlustého střeva.