Vojenský průkaz

Vojenský průkaz, případně vojenská knížka, je osobní doklad, který vydávají ozbrojené síly svým příslušníkům. Požadavek na vydávání takových dokladů vychází z mezinárodního práva, jejich přesné provedení se liší v jednotlivých zemích.
Mezinárodní právo
Podle třetí Ženevské úmluvy je každá strana v konfliktu povinna vydat průkaz totožnosti každé osobě podléhající její pravomoci, která se může stát válečným zajatcem (vedle vojáků se tak jedná například i o posádky civilních lodí a letadel či armádní dodavatele[1]). Úmluva také stanovuje základní náležitosti průkazu. Doporučené rozměry jsou 65 x 100 mm a má obsahovat tyto údaje:[2]
- jméno či jména a příjmení,
- vojenskou hodnost,
- matriční číslo nebo podobný údaj,
- datum narození, a
- podpis nebo otisk prstů, případně obojí.
Je doporučeno vydávat průkaz ve dvou vyhotoveních. Upadne-li držitel průkazu do zajetí, je povinen mít alespoň jedno stále při sobě a na požádání se s ním prokázat. Průkaz mu nesmí být za žádných okolností odebrán. Pokud zajatec průkaz nemá, je povinností strany, která jej zajala, mu průkaz vydat.[3]
Česko

Vojenský průkaz
V České republice je vojenský průkaz osobní doklad Ozbrojených sil, který se vydává vojákům z povolání a vojákům v aktivní záloze, s výjimkou těch, kterým byla vydána vojenská knížka. Průkaz je vytištěn na bílé plastové kartě formátu CR-80 o rozměrech 54 mm x 85,6 mm a obsahuje:
- fotografii o rozměrech 21 mm x 28 mm zobrazující obličej vojáka a odpovídající jeho současné podobě;
- jméno nebo jména a příjmení, datum a místo narození, pohlaví;
- označení státní příslušnosti držitele kódem CZE
- vojenskou hodnost, osobní číslo, evidenční číslo a datum vydání a platnost dokladu.
Údaje se uvádí v českém a anglickém jazyce. Na zadní straně vojenského průkazu jsou uvedeny pokyny k odevzdání vojenského průkazu v případě jeho nalezení, a to v českém jazyce v horní části a v anglickém jazyce v dolní části. Na zadní straně v ohraničeném textovém poli je dále uvedena informace v anglickém jazyce o to, že se jedná o průkaz v souladu se ženevskými úmluvami. Společně s vojenským průkazem se vojákovi z povolání nebo vojákovi v aktivní záloze vydají 2 kusy osobní známky.[4][5]
Vojenská knížka

V ČR je vojenská knížka osobní doklad Ozbrojených sil České republiky, který se vydává vojákovi v povinné záloze, pokud mu nebyl vydán vojenský průkaz. Historicky byly jejími držiteli především vojáci základní služby.[6] Po jejím zrušení se vojenská knížka vydává vojákům Aktivní zálohy v základní přípravě a vojákům na dobrovolném vojenském cvičení.[7] Vojenskou knížku vydává krajské vojenské velitelství a předává ji vojákovi osobně nebo ji zasílá jako poštovní zásilku do vlastních rukou. Knížka má šedý plastový obal o rozměrech 115 mm x 88 mm a 52 stran o rozměrech listu 108 mm x 83 mm, a obsahuje:
- fotografii o rozměrech 35 mm x 45 mm zobrazující obličej vojáka odpovídající jeho současné podobě;
- jméno nebo jména a příjmení, datum narození, pohlaví;
- vojenskou hodnost, vojenský útvar, osobní číslo, evidenční číslo, vojenskou odbornost, údaje o výkonu vojenské činné služby; a
- datum vydání a podpis oprávněné úřední osoby krajského vojenského velitelství, které vojenskou knížku vydalo.
Jméno nebo jména a příjmení, datum a místo narození, pohlaví, vojenská hodnost, osobní číslo, evidenční číslo, datum vydání a platnost dokladu se uvádí v českém a anglickém jazyce, ostatní údaje se uvádí v českém jazyce. Na první straně vojenské knížky je uvedeno poučení pro držitele a pokyny pro nálezce v českém a anglickém jazyce.[8][9]
Historické vojenské knížky
-
Vojenská knížka Václava Slavíka (1924)
-
Vojenská legitimace Josefa Churavého (cca 1930)
-
První strana vojenské knížky Vasila Kiše (1958)
-
Vojenská knížka z roku 1965 spolu s vojenskou známkou
-
Vojenská knížka z roku 1986
USA
Common Access Card


Průkaz CAC (anglicky Common Access Card, Společná přístupová karta) je jednotná přístupová karta, která je vydávána příslušníkům uniformovaných sborů v činné službě a dalšímu personálu. Její zavedení bylo schváleno Kongresem v roce 1999 a následně implementováno ministerstvem obrany, které do roku 2012 vydalo 24 milionů průkazů CAC.[10] Ty slouží jako průkaz totožnosti, současně umožňují vstup do vojenských základen a dalších chráněných objektů a rovněž se používají k autorizaci přístupu do počítačových sítí a systémů. Jsou vydávány čtyři druhy průkazů CAC:[11]
- Armed Forces of the United States Geneva Conventions Identification Card
- Standardní karta určená pro příslušníky ozbrojených sil v aktivní službě, vydávaná v souladu s požadavky Ženevských úmluv.
- U.S. Department of Defence and/or Uniformed Services Identification Card
- Standardní karta pro oprávněné civilní zaměstnance, smluvní pracovníky a zahraniční spolupracovníky, kteří potřebují přístup do objektů Ministerstva obrany a k jeho informačním systémům.
- U.S. Department of Defence and/or Uniformed Services Geneva Conventions Identification Card for Civilians Accompanying the Armed Forces
- Standardní karta pro civilní osoby, které doprovázejí ozbrojené síly.
- U.S. Department of Defence and/or Uniformed Services Identification and Privilege Card
- Standardní karta opravňující k využívání příslušných výhod a služeb pro civilní zaměstnance, smluvní pracovníky, příslušníky zahraničních ozbrojených sil a další oprávněné osoby.
Průkazy jsou vydávány v bílém provedení, přičemž některé jsou doplněny barevnými pruhy s tímto významem:[11]
- modrý pruh – držitel není občanem USA
- zelený pruh – držitel je zástupce soukromého dodavatele
-
Průkazy CAC příslušníků Armády USA
-
Průkaz CAC soukromého dodavatele pracujícího pro Námořnictvo USA
-
Příslušník Námořní pěchoty USA se přihlašuje do počítačové sítě pomocí průkazu CAC
Další průkazy
-
Historický průkaz příslušníka Armády USA (1945)
-
Historický průkaz příslušníka Armády USA (2001)
-
Průkaz vojenského veterána (VIC)
Další země
Vojenské průkazy
-
Průkaz příslušníka Izraelské armády v záloze, 2022
-
Průkaz Syrských ozbrojených sil
-
Průkaz příslušníka Národní gardy Ruské federace
Vojenské knížky
-
Vojenská knížka Sovětského svazu, 1976
-
Ruská vojenská knížka, 2000
-
Ukrajinská vojenská knížka, 2012
-
Vojenská knížka Doněcké lidové republiky, 2022
-
Izraelská vojenská knížka, 1984
-
Vojenská knížka Německé demokratické republiky
Odkazy
Reference
- ↑ Třetí Ženevská úmluva o ochraně obětí války - čl. 4
- ↑ Třetí Ženevská úmluva o ochraně obětí války - čl. 17
- ↑ Třetí Ženevská úmluva o ochraně obětí války - čl. 19
- ↑ Zákon č. 585/2004 Sb., Branný zákon. In: Sbírka zákonů. 2004. Dostupné online. § 33a. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
- ↑ Vyhláška ministerstva obrany č. 328/2016 Sb., o stanovení vzoru dotazníku, vzorů vojenských dokladů a nakládání s nimi a vzoru osobní známky a pravidel jejího nošení. In: Sbírka zákonů. 2016. Dostupné online. § 3. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon). In: Sbírka zákonů. 1999. Dostupné online. § 52, odst. 2. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
- ↑ ZAHRADNICKÁ, Eva. Vojačkou za šest týdnů. Exkluzivní reportáž z armádního výcvikového střediska. iDNES.cz [online]. 2018-05-06 [cit. 2024-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 585/2004 Sb., Branný zákon. In: Sbírka zákonů. 2004. Dostupné online. § 33b. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
- ↑ Vyhláška ministerstva obrany č. 328/2016 Sb., o stanovení vzoru dotazníku, vzorů vojenských dokladů a nakládání s nimi a vzoru osobní známky a pravidel jejího nošení. In: Sbírka zákonů. 2016. Dostupné online. § 4. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
- ↑ ARDILEY, Stephane. History of the Common Access Card (CAC). Security Info Watch [online]. 2012-03-20 [cit. 2025-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Common Access Card (CAC). www.cac.mil [online]. [cit. 2025-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-07-13. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojenský průkaz na Wikimedia Commons