Daktyl

Dvojslabičné
◡ ◡ pyrichij (dibrach)
◡ – jamb
– ◡ trochej (chorej)
– – spondej
Trojslabičné
◡ ◡ ◡ tribrach
– ◡ ◡
◡ – ◡ amfibrach
◡ ◡ – anapest
◡ – – bakchej
– ◡ – krétik (amfimakr)
– – ◡ antibakchej (palimbakchej))
– – – molos (trimakr)
Čtyřslabičné
◡ ◡ ◡ ◡ tetrabrach
– ◡ ◡ ◡ první péón
◡ – ◡ ◡ druhý péón
◡ ◡ – ◡ třetí péón
◡ ◡ ◡ – čtvrtý péón
– – ◡ ◡ větší iónik (dvojnásobný trochej)
◡ ◡ – – menší iónik (dvojnásobný jamb)
– ◡ – ◡ ditrochej
◡ – ◡ – dijamb
– ◡ ◡ – choriamb
◡ – – ◡ antispast
◡ – – – první epitrit
– ◡ – – druhý epitrit
– – ◡ – třetí epitrit
– – – ◡ čtvrtý epitrit
– – – – dispondej
Kombinované
 – ◡ ◡ – ◡  daktylotrochej
Legenda
dlouhá, přízvučná slabika
krátká, nepřízvučná slabika
Mnemotechnická pomůcka k počítání daktylů

Daktyl je v metrice stopa, skládající se z jedné přízvučné (či v časoměrném verši dlouhé) slabiky a dvou nepřízvučných (či krátkých) v uvedeném pořadí. Daktyl je v české literatuře velmi hojný a používaný (a také kombinovaný s jinými stopami, především s trocheji, pak se mu říká daktylotrochej), což souvisí i s jeho snadnou vytvořitelností, skládá se z nich také tzv. hexametr.

Ukázka

Černý bor utíká s kopečka,
široké jezero pod ním,
nad vodou tají rybárky,
podobny plachtám jsou lodním.

Hradisko sivé a vysoké,
na příkré vyhnáno skále -
dnes tam jen Themida promlouvá
ve jménu boha a krále.

Petr Bezruč - Plumlov

(Pro větší srozumitelnost jsou přízvučné slabiky vyznačeny tučně, v citované ukázce je poslední stopa sudých veršů neúplná.) Daktylská tendence se uplatňuje také v českém alexandrínu, i když původně tento druh verše byl jambický:

Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek,
aby se nadlehčil. Poproste růže, paní,
aby se zavřely. Poproste rozpadání,
aby vám přečetlo list o mém rozpadu.
(Jiří Orten, Sedmá elegie)

V polské literatuře daktyl (i když není přirozený rytmus) se vyskutuje především ve sloce 10(5+5)|8|10(5+5)|8, která se jmenuje stanislavovská, protože byla velmi popularní během panování krále Stanislava Augusta Poniatowského (konec 18. století).

Broni się jeszcze z wież Alpuhary
Almanzor z garstką rycerzy.
Hiszpan pod miastem zatknął sztandary,
Jutro do szturmu uderzy.
(Adam Mickiewicz, Alpuhara (balada) z epické básně Konrad Wallenrod)